Náš pes není z těch, kteří musí mít stále něco v hubě, ale občas rád něco nosí. Zvlášť když je to žrádlo - nebo si myslí, že je. Dneska ukořistil můj oběd: Maďarskou gulášovou polévu.
Pokračuje to klasicky - někdo ho musí honit po bytě, on utíká z pokoje do pokoje a když se k němu přiblížím, nadšeně vrčí. To je lov!
Protože jsem cvok a mentálně na jeho úrovni(no dobře, nebudu si fandit), velmi si rozumíme. Dnes jsem zkusil svůj oběd vyměnit. Dal jsem do pytlíku nějaké piškoty - za ty by zaprodal i hárající fenu, o svých pánech ani nemluvě - přilezl k němu po čtyřech s lákavou kořistí v zubech a nastal obchod.
Svou kořist nepustil, i když cítil, že mám něco lepšího. Je velký problém zachovat si důstojnost, když klečíte proti psovi a máte v hubě každý něco. Štěstí, že jsem žádnou nikdy neměl.
Nakonec jsem ho musel pytlíkem několikrát přetáhnout a pak položil dar vedle něj.
Psychicky nevydržel a vrhl se po piškotech, takže už jsem po obědě.
Tímto se omlouvám Darwinovi, ale rád bych ho citoval: "Ne z každé opice se vyvinul člověk."
