Tchýně razí ven a volala z vedlejšího pokoje: "Jak je venku?"
"Vedro." - zavolal jsem zpátky "Zvlášť na sluníčku."
"Já právě jak moc se mám obléct."
"Moc si toho neber" - zamumlal jsem pro sebe "Blíží se úplněk, budeš mít na noc zase kožich."
"Cože? Já tě neslyším."
"Že už sluníčko zapadá, ale stejně bych si toho moc nebral." - křikl jsem vedle. Jenže mě slyšela její dcera: "Mamííííííí!"
Nevěřte nikomu.
