Dlouho tu nebylo nic moc zábavného. Ani už jsem nic nečekal. Jen jsme byli v parku. Nic zábavného. Venčili jsme a na trávě tam ležela postava. Nuda. Opilec, úplně tuhej. Vážně nic směšného. Chrápal v šílené poloze, jak tam padnul. Spíš děsné než humorné. Všimli jsme si ho a byli rádi, že jsme daleko od něj - i tak to k nám zavanulo. Smutné.
A pak se zapniul kropicí systém.
Když jste v lihu, je těžké rozlišit kde je to, po čem se chodí a jak se dostat z průtrže mračen na dvou metrech čtverečních. Ale vidět chlápka, co se snaží schovat před lijíkem do igelitové tašky je groteska k natočení.
Již jsem sepsal mnoho hodnotných rad typu specializovaných výroků, které není vhodné říkat v určitých situacích. Nyní jsem nucen k nim přidat další sadu. Byli jsme v květinářství - nejsem si jist, že mě tam ještě někdy pustí a vzhledem k tomu, že s výběrem jsme teprve na začátku, není tento článek ještě uzavřený. Ale už teď vím, že jsem se měl vyhnout těmto větám:
Tahle kytka ze šlupek od okurek je vážně zajímavá.
Šampaňská barva?? Co to je v RGB?
Aha, takže barva jako moč - máte pravadu, šampaňská zní lépe - ať je to před nebo po konzumaci.
Nelumbo nucifera je kytka? Já myslel, že to je sprchová růžice...
Ona myslí kytku s tenkýma bužírkama... Aha, travinami.
Svatební kytice z hroznů a jablek je ohromný nápad - na hostině bychom jí snědli.
Jak se říká té kytce přes ruku jako kabelka?
Ta rozsochatá lilie je nádherná a jednoduchá - zvlášť pokud má i digitální příjem.
Rozhodně bychom chtěli přírodní kytici - bez sevření drátů - takovou wifi.
A kromě svatební kytice ještě tu druhou, co by pak mohla po někom hodit.
Tahle slaměná je sice krásná, ale vypadá, jako bys jí schovávala už od zimy.
Chtěli bychom tu těžkou pro horolezce.. převis... jo! Převislou!
Dennis dnes potvrdil, že je nejinteligentnějším psem na světě. Něco takového můžete vidět jen ve filmech, kde jde ovšem jen o efekty. Dnes dokázal neuvěřitelné:
Káťa musela na záchod, tak odběhla do lesa. Dennis to psychicky nevydržel a taky běžel označkovat několik stromů. Vrátil se se svěšenou hlavou. Zahlédl Káťu a takové plýtvání!
Pokud jedete na úřad pro další papíry ke svatbě, zkontrolujte si, že jste vhodně oblečeni. Muži si obvykle berou to, co zrovna leží na vrchu. Některé druhy oblečení mohou zkomplikovat vaše hodnocení způsobilosti k uzavření sňatku nebo zpochybnit, že vás do svatby nikdo nenutí.
To tričko s I AM TOTAL DEBIL musím pak hned vyhodit.
Jedné paní se Dennis moc se líbil a chtěla si ho pohladit - ovšem co se dělo pak nedokážu ani popsat. Dosáhla díky tomu psímu Smrdidechovi duchovního osvícení:
Když jsem šel Kátě naproti, potkal jsem v parku nějakou babku, co se mě ptala, kolik Kátě je. Protože si nic nepamatuji, vymyslel jsem si to. K mému úžasu jsem zjistil, že jsem se přesně trefil.
Káťa se pak snažila před ní schovat. Tak jsem jí kryl vlastním tělem.
Jeli jsme za rodinou Kátinoy sestry. Vypravili jsme se všichni: Káťa, já, její mamka, moje nastávající, její nastávající, moje budoucí tchýně, máma Kátiny sestry, tchýně budoucího švagra, máma budoucí švagrové, švagrová švagra, sestra sestry, budoucí švagr Kátiny sestry, babička Kátiných neteří, teta neteře a teta synovce, budoucí strejda synovce a neteře - vzali jsme i zvířata - Káťa svého psa, její mamka vzala jejího psa, pes vzal svůj Upgrade (tedy mě)... No, sotva jsme se vešli do vlaku.
Na místě došlo k velkému vítání. Káťa se objala se sestrou, její máma přivítala dceru, já pozdravil budoucí švagrovou, pak Káťa znovu objala dceru své mámy, její máma přivítala sestru své dcery, já pozdravil manželku budoucího švagra...
Bohužel polovina rodiny byla pryč, protože manžel Kátiny sestry vzal její neteř, vnučku tchýně, mého budoucího švagra a zetě Kátiny mámy na výlet.
Jen pro tchýně budeme muset mít zvláštní restauraci.
Káťa mi chtěla otřít obličej, ale nemohla najít kosmetické tampóny, tak utrhla kus toaletního papíru. Vypadal úplně normálně. Kdyby se aspoň tvářil zmateně.
Byli jsme na nádraží. Vedro. Zjevně tam nefungovala klimatizace. Zatímco jsme čekali, pustil jsem Dennise.
Po chvíli k nám přišel nádražák, abych si psa připnul na vodítko, protože tam psi nesmí běhat. Odvětil jsem, že kdyby tenhle pes začal běhat, tak mi ten zázrak za tu pokutu stojí.
Dennis napůl zvedl jedno víčko a z posledních sil zkusil vrhnout na zaměstnance drah zlý pohled.
Rozsypal se sacharin. Kousek od místa, kde Dennis žere.
Ale podařilo se nám všechen vysbírat a celkem i očistit od psích chlupů, čehokoli, co zrovna teče z ledničky, od špíny, co stéká ze dřezu, přepáleného oleje, co stříká ze sporáku...
Nařídil jsem si budíka. Nesmím propásnout, až si zítra tchýně bude dělat kafe, abych jí popřál dobrou chuť.
Přišla za mnou Káťa, že se mi do složky svatebních příprav připletlo asi něco z práce. Dušoval jsem se, že to není možné. Tak se zeptala, co jsem myslel pod položkou svatebního rozpočtu na "výzkum, vývoj a inovace".
Páni, kdyby se to stalo opačně, byli bychom první stát na světě, co má ve státním rozpočtu položku "svatební žrádlo pro psy".
Chtěl bych se omluvit za všechny chyby v domácích úkolech. Že nedokážu napsat správně jediné slovo. ...a zase mám v pokojíku bordel. Že... aha, už nikdy nebudu chodit do hospody. Budu víc pomáhat doma. Opravdu se strašně omlouvám a už to víckrát neudělám.
Při francouzském polibku musíte hodně rozevřít ústa.
Na druhé straně není dobré při líbání volat "Haaalóóó!" a zkoušet ozvěnu.
Mnoho naší romantiky skončí tím, že Káťa vyprskne smíchy a pak už nedokáže přestat. Smích funguje zcela opačně než afrodiziakum - v podstatě pak musíte začínat znova... Vždycky si dávám pozor, abych neudělal něco legračního, jinak je po všem.
Dennis potkal čupr fenku, přesně jeho typ. Má rád dlouhé nohy. A tahle je měla hodně dlouhé! Pobíhal pod ní a nakonec se nešťastně zastavil mezi těma dlouhýma předníma a zadníma nohama, takže mu dělala stříšku.
Kdyby aspoň na jedné pacce měla žbrdlinky, aby si mohl aspoň čuchnout!
Kdo čte recepty, které zde zveřejňuji (ten se musí strašně nudit...) musím pro začínající kuchaře přidat drobné rady:
Neberte nikdy recept jako hotový. Nikdy to není dokonalé dílo, které by nebylo již možné zdokonalit. Přemýšlejte, experimentujte. Také je dobré si poznamenávat vlastní postup přípravy, poznámky, aby jste na něco nezapomněli, aby jste stejnou chybu neudělali dvakrát. Takové ty triky, jako že třeba na bábovku musíte nechat odstát mléko a máslo, jinak se vám srazí.
Já si třeba dneska při večeři jednu poznámku udělal. Detaily dělají mistra.
Nezapomenout přidat česnek do česnekové pomazánky.
Někdo na pokec? Zase mám samotku pro nevhodnou poznámku.
Šli jsme po úzké stezce a Káťa si stěžovala, že přesemne nevidí na cestu, jak jsem vysoký. Tak jsme se vyměnili. A místo aby poděkovala, jak jsem galantní, naštvala se.
K snídani jsem měl perník. Nezáviďte, opravdu perník, nesnídám pervitin. I když jsem měl k němu filtrovanou kávu, což má vyšší energetický obsah.
Káťa mi ho nechala v plastikové krabičce, která byla tak napěchovaná, že se první vrstva přilepila k víku. po otevření to vypadalo jako perníkové album. Netušil jsem, jak snadno lze vyrobit perníkovou chaloupku. Tohle bylo na chaloupku moc malé, ale tak morče by se dovnitř vešlo.
Nechám to tu tchýni jako popelník a budeme mít pro děti Babu-Jagu v perníkové urně.
"Na mě se nedívej, nemám tušení, jak to má krvácet - já už krvácel z hlavy, z nosu, když jsem vletěl do železné tyče, z loktu, když jsem po něm jel deset metrů na dlážděné silnici, z kolenou, prakticky ze všech míst na těle - ale nikdy tam co ty."
I když jednou jsme se milovali v tom období a při mytí jsem se zděsil, že jsem to chytil.
Asi jste už postřehli, že na psaní mých textů není potřeba žádná fantazie - prostě jen píšu, co se stalo. Je to víc zpravodajství než zábavné texty.
Ano, naše story s pitomým osvědčením neskončilo. Když jsme se zase vraceli, úřednice nás prakticky čekala. Nesměle jsme upozornili, že na papíře je chybné číslo popisné bydliště. Ne, že by takto bydlela jinde, ono vůbec neexistuje.
Prý je to jedno.
Až v naší uličce postaví 40 nových baráků, v tom posledním bude moje nevěsta. A ve stavu "svobodná"! Navíc vzhledem k rozměrům uličky - a tedy k možnostem nové výstavby - se mi pohodlně vejde do peněženky.
Dostali jsme nové osvědčení, kde už Káťa byla zase svobodná. Když jsme vyšli ven, opět to byla Káťa, kdo si všiml, že dokument je prozměnu neplatný. Nový důvod byl, že chybělo razítko.
Škoda, že na úřadech nemají nějakou soutěž o jubilejního návštěvníka. Už vidím, jak starosta rozdává ceny při ceremoniálu statisícátým a milióntým návštěvníkům se slovy:
Kátě už se nelíbí, jak stále vyzvídám, jaké bylo její předchozí manželství. Dokonce poznamenala, že jestli se ještě zeptám na její stav "rozvedená", už ani nic opravovat nebude.
Když jsme se s Káťou setkali cestou na úřad, upozornila mě, že jsem si zapomněl smýt krev na obličeji po holení. Vypadal jsem, jako bych právě vyšel z Getsemanské zahrady.
Chtěla mne očistit, ale nevěděla jak. Ženy mají bohaté zkušenosti s krví, ale většinou se jim nedostane až na obličej.
Poradil jsem jí, že stačí navlhčit kapesník - což se ukázalo, jako větší problém, než by se zdálo. Nejdříve si dala papírový kapesník na obličej, jako by smrkama (aby nikdo neviděl, že plive) a začalo se ozývat CHRRRRCH - FRRRRRK - SMRK.
Když mě otírala, nemohla krev najít, jak jsem byl červený.
Ale nestačilo to. Nějak vyschla. Zase aby neplivala na veřejnosti, tak... To mi nebudete věřit: strčila si celý kapesník do pusy! Prostě nabrala vlhkost u zdroje. A pak ho zase z úst vytáhla - asi jako kouzelník šátky...
Káťa chce jít na svatbu bez brýlí. Problém je, že její svědkyně nevidí o moc lépe.
Možná přeci jen dostaneme Dennise do kostela.
Jako asistenčního psa.
Jen budu muset rozdat své číslo městské policii, aby volali okamžitě, kdykoli uvidí nějakou nevěstu se ženou ve svatebním u přechodu se zvukovou signalizací.
Volala kamarádka doktorka, abychom vzali ven její fenky. Jezevčice si ale prý rozkousala obojek.
Vzhledem k tomu, že už udali její štěňata a může si konečně dáchnout, bude se muset bez obojku víc hlídat. Hlavně, kdyby její štěkání znělo jako Liberté - Egalité - Fraternité (Volnost, Rovnost, Bratrství).
Jestli někde s ostatními psy v parku nestaví guillotine.
Začal jsem hledat ilustrátory pro knihy a stripy ve stylu manga a jak jsem se dozvěděl, styl, který se mi líbí se jmenuje asi "mana". Znám božskou manu a je to k jídlu. Také vím, že "manažer" je Abrahámův pokyn pro Izraelity ke svačině. Jinak o tom netuším nic.
Napsal jsem, že "Potřebuji ilustrace pro knihu a rád bych zkusil prorazit i do novin (nebo do rádia) kreslenými stripy"
Na fóru Manga.cz mne naštěstí upozornili, že se stripy do rádia prorazím dost těžko. Ale už jsem vše napravil:
Moc děkuji za upozornění, zase jsem se ztrapnil a musím obeslat rádia znovu s omluvou. Úplně jsem zapomněl, že většina rádií dosud nevysílá digitálně a barevné kreslené stripy by vůbec nemohli posluchačům ukázat.
Tak jsem se oholil. Kdo nás čtete pravidelně, znáte story o tom, že se dokáži pořezat i holicím strojkem a od té doby, co se mi rozbil, břitva udělá své... Mám teď ostře řezané rysy.
Budu asi první snoubenec, co bude muset předkládat i výpis z rejstříku trestů.
Chystáme se s protokolem o uzavření manželství, ale netušíme kam vlastně jít. Káťa mě pověřila, abych našel oddělení na internetu. Já! Ona je na byrokracii profík...
Ale úkol jsem splnil, jen mě vyděsilo, že budeme muset navštívit prakticky všechny odbory. Takže náš cestovní plán:
Nejdříve do kanceláře tajemníka, abychom oznámili, že svatba je tajemná a nikomu to zatím neříkali. Bude to ten správný specialista, tajemníci tají kde co.
Pak do kanceláře starosty na oddělení krizového řízení. Oba jsme ze svatby v krizi, ale netušil jsem, že se to musí řešit až u starosty. V naem věku je ale svatba skutečně spíše už krizové řízení.
Dále na odbor kontroly a interního auditu. Prověří, že máme všechno ke svatbě. Asi se budeme muset svléknout.
Odbor investic a veřejných zakázek. No, hodlám zase ivestovat tak někdy v září pár miliard. Ale rozhodně musím zablokovat všechny veřejné zakázky! To bych si ani nevrznul. Určitě s tím mají na úřadech bohaté zkušenosti.
Odbor majetku - to bude hodně rychlé. Prostě jen přejdu z vlastnictví Dennise a přepíše si mě Katka.
Odbor bytů a nebytových prostor: mrkneme, jestli není něco volného a případně nějaký nebytový prostor pro tchýni. Asi tu mísu.
Odbor výstavby a územního rozhodování - no jo no, když chcete stavět rodinu, nemůžete bez stavebního povolení. Schválně na kolik dětí dostaneme poukázku.
Oddělení vnitřních věcí - tam se rozhodně musíme zastavit, Káťa s nimi má pořád problémy a já tomu fakt nerozumím. Zjistil jsem, že ženy uvnitř vypadají úplně jinak!
Odbor sociální a zdravotnictví - jen tak prověří nýáš zdravotní stav a dají nám potvrzení, že i přesto se snad ještě stihneme vzít.
A moc se těším na poslední oddělení: uvolnění členové zastupitelstva. Tam si nakonec půjdeme odpočinout a taky se uvolnit po celodenním běhání.
Mamka měla u sebe poprvé svého nejmladšího vnoučka. Aby ho uspala a zároveň nestresovala v novém prostředí, vyprávěla mu tzv. "pozitivní pohádky". O Otesánkovi, který nikoho nesnědl. O perníkové chaloupce bez baby Jagy, o Červené Karkulce bez zlého vlka, o Šípkové Růžence, které se o nic nepíchla... Nakonec usnul.
Všichni odešli a zůstal jsem sám doma. Najednou slyším bouchání a škrábání na skříň. Dennis se dobývá do skříně, kde jsou schovány pamlsky pro něj! Zůstal jsem jako opařený - tohle si totiž dovolí POUZE, když nikdo není doma. Jak jsem se již dříve zmínil, je to extrémně vycvičený pes, který si nic nevezme, dokud se mu to výslovně nepovolí.
Pes mne tak přivedl k zásadní filozofické myšlence, ze které mám strach:
Dospěl jsem k jednomu z nejvýznamnějších dat současnosti. Ale přesto se může najít několik jedinců, kteří nemají tušení, co se v tento památný den připomíná a na co rozhodně nikdo nesmíte zapomenout.
Datum, které se nám vrylo do paměti, které si pamatujeme více, než vlastní výročí.
Je mnoho věcí, ve kterých jsme my muži úplně mimo. Jedna z vévodících věcí na žebříčku jsou určitě ženské měsíčky. Nejdřív brečí z toho, že krvácí málo, pak zase, že najednou začala.
Pak se ke mě tiskne strachy a já jen projevím starost, jestli by si neměla vzít vložku, kýbl mezi nohy nebo tak něco, začne mi ubližovat.
Když vám někdo přilepí vložku na čelo, vypadáte jak ženský orgán, ale když ji pak odtrhne, to je fakt kruté!
Asi v každé zamilované dvojici je to stejné. Někdy mám pocit, že nemyslí na nic jiného. Ráno se probudíte, přitisknete se k sobě, začnete se líbat, hladit, až romantika začne přerůstat. Ona se na mne dívá zblízka a cítím její rty a zářící pohled. Jemně mne pohladí prsty po tváři, po nahých ramenou... Vidím, jak moc to chce a tak se podvolím.
"Četl jsem, že někdy se na svatbách třeba vypouští holubice. Chtělo by to něco, k čemu se můžeme vracet, co budeme mít od svatby a bude nám ji připomínat. Jako když se zasadí strom při narození dítěte a ten roste zároveň s ním. Co třeba akvárium se želvou? Ta žije dlouho..."
Když jsme přišel, bydlely tu dvě ženy. Neměly kam dávat skleničky, používaly strašně staré talíře, protože byly opatrné a žádný nerozbily, všude krásně uklizeno, v ledničce skoro žádné jídlo, protože vždycky dojídaly a nic jim nezbylo, všechno prádlo čistě vyprané, čisťounký záchod i okolo...
Zoufale zde chyběl chlap a s mým příchodem se všechno změnilo.
Volal jsem domů, abychom oznámili datum svatby. Mamka se mnou chtěla mluvit, ale mobil si neodkladně vyžádal táta. Měl jeden zásadní dotaz, který zcela vystihuje zdravý přístup ke každé drobné životní události:
"Chce se mi aktualizovat Daemon Tools*, mám to stáhnout?"
Doporučil jsem mu, aby nástroje démona nestahoval, ale pozval jsem ho na svatbu.
Čímž se seznam hostů rozšířil o tři vymítače ďábla.
* PC program: Emulování virtuálních CD a DVD mechanik
Víte, co je legrační s menším psem na vodítku? Když se lekne něčeho za sebou. U velkých psů to není legrace, ti vám prostě urvou ruku - ale ty menší držíte za krk s předníma packama, takže mohou zdrhat jen zadníma.
Právě někdo práskl za námi dveřma auta. Dennisův zadek minul jeho hlavu a chtěl makat dál.
Pes složený do "U", který se snaží utíkat předkem i zadkem najednou je vážně zážitek...
Jezevčíci jsou ohromně odvážní psi. Dnes jsem byl svědkem, jak jedna jezevčice zahnala irského setra na dobrých sto metrů! Tedy pokud to byl irský setr, já rasy neurčuji, spíš je tak nějak přiděluji. Rozhodopádně to byl pes pětkrát větší. Na výšku, na délku sotva jen jednou tak větší, to víte, jezevčíci... Než projdou dveřma, vyvrzají všechno teplo domova.
Ale zpět k hrdinné jezevčici - ona je nejen odvážná, ale i chytrá! Setr se totiž odmítal hnout z místa, i když na něj štěkala jako zběsilá. Dávala do toho všechno, vlastně to vypadalo, že každý štěk jí odhodí na pár kroků.
Je skutečným uměním diplomacie, utíkat se štěkající propagandou od pevné pozice nepřítele a rostoucí vzdálenost vydávat za jeho zbabělý útěk.
Kdo jste četli list přání víte, že se mi rozbil holicí strojek. Jak jsem tam psal, jsem inteligent, který se dokáže pořezat i elektrickým strojkem a břitva udělá teprv paseku. Ani sám nevím, jak se mi podařilo říznout se do hrtanu. Asi mi moc vyčnívá, tak jsem ho chtěl zkrátit...
Jako by nestačilo utrpení z mé šikovnosti, Káťa mě objala a prohlásila, že se jí líbím i jako Desdemona, ale ať si příště Othelo sundá ty ostré prsteny.
Již dlouho se nám nepodařilo jít spát před devátou, proto se mi stejně dlouho nedaří vstávat ve 3:20. Když jde Káťa do práce, loučí se polibkem na mou spící tvář. Většinou mě to probudí a dnes to bylo obzvlášť intenzívní. Její jazyk byl tak živý a její dech -
Každý má nějaké zvyky - rozebrat sušenku a vyjíst nejdříve náplň, rozrolovat rohlík... Měli jsme Pepu na grilu. Káťa nařízla kůrku a mělkým otvorem pronikla do měkkého sýru, který se jí podařilo postupně vybrat.
Nemá zájem někdo z přítomných lékařů proniknout do prestižních lékařských časopisů s historicky první dokumentovanou lobotomií hermelínu?
Vzhledem k obrovskému úspěchu novin všech plžů, mlžů a kdoví čeho ještě, kdy jsme byli zavaleni ještě méně reakcemi než obvykle, rozhodla se naše redakce zveřejnit speciál o informačních technologiích, nejčtenější IT news ve světě šneků. Podívejte se na svět bezobratlých:
Máte dost pomalé připojení? Vyzkoušejte @2!
Obrovský úspěch Windows Vista
Šéf Mlžosoftu slibuje: Windows 7 bude ještě pomalejší!
Rady a tipy: jak podtaktovat svůj počítač
Podvod: slimák, který koupil PC s OP Linux leží ne oddělení neintenzivní péče, kouří se mu z tykadel a je ve vážném stavu
Vědci řeší závažné snižování virů, spyware... Počítače na celém světě by mohly nebezpečně zrychlit!
Pořiďte si magnet na viry, které příjemně vyladí počítač: surfujte s IE
Stáhněte si motivy pro váš plýtvač obrazovky
Mailové adresy s "@" vyčerpány
Textová fotografie naší redakce: @@@@@@@@@ (zleva doprava: šéfredaktor s vážným výrazem, redaktor HW news se směje, redaktor SW news má zavřené oči, redaktor Notebooky...)
Dennis se byl koupat. Připlaval ke břehu a pak se oklepal. Jak to psi po koupání dělají. Něco se mu nezdálo, tak se zase oklepal. Pořád byl mokrý. Zase se oklepal... Stále.
Devět z deseti psů doporučuje předtím vylézt z vody.
Hrůza. Brzy budou třešně, přes den vedro, ale teď náledí, že šlápnete a jedete dva metry. Hrozné náledí.
Slimákové náledí.
Taky jsem obdržel hrozbu od Slim-kéjdy, že jestli rozšlápnu ještě jeden domeček, schovají mi kanady do jiného patra botníku.
Během příštích pěti let.
Našel jsem nějaké noviny. "Plžeňský deník". Většina článků byla rozslizlá (nevím, proč si aspoň neutřou ruce na čtení), ale pár titulků jsem přečetl:
Boom stavebního spoření!
Krach První ulitní pojišťovny
Mezinárodní ulitní zajišťovna v krizi
K hlídání otevřených domů před rabováním povolána Jednotka velmi, ale velmi pomalého nasazení
Prezident Bivalvia v rozhodné odpovědi na katastrofu stále mlží
Hňápa v kanadě překonala v počtech obětí hurikán Katrína
Nárůst bezdomovectví o 7600%
Hudba: Šíří se nový styl: No-ulit
Slimák se vydával za šneka bez domova a vymáhal náhradu škod
Autor Hlavonožce architekt Kaplický vytvořil návrh nových ulit, ale realizace se odsouvá. Podle názoru mnohých představitelů jeho šnek v ulitě vypadá jako blb*.
Plžátoři B.J. (čtěte Bí Džej) a B. M. (čtěte Bé eM) prohlásili, že návrh ulit je směšný a chtějí z projektu udělat knihovnu
Humanitární pomoc mířící na místo katastrofy je ohrožena nadcházející houbovou sezónou. Houbám, rostoucím závratnou rychlostí se konvoje nemohou stačit vyhnout.
Experti se obávají, aby pomoc nepřišla příliš rychle
Rady šnečím hermafroditům: Jak si počít sám - MUDr. Plžák
Pozvánka na legendární muzikál Slyzáda
Přijďte na celostátní setkání plžů Slyzina 2008
První úspěšná operace sleziny slyziny
Zvolte svůj idol ve velké televizní show Vyslyzení (TV Slima)
Labužnická specialita: Francouzi
4% šneků řeší dilema: Jsem gay nebo lesbička? Policejní prezident odstoupil kvůli rostoucím krádežím: jeho varování "Mějte oči na sťopkách" nikdo nepochopil
*Omluvte tiskovou chybu, vypadlo písmeno. Správně mělo být "Blob".
Jsme ve vlaku. Káťa mne začíná znervózňovat. Nejdříve se stále vykláněla z okýnka a volala, že už vidí světlo na konci tunelu (což několik důchodců probralo a začali si rychle měřit tep), pak začala rozvíjet teorie o možnosti pohřbívání v tunelu - kde by jim pozůstalá rodina mohla mávat, kdykoli by jeli kolem (důchodci se snaží holemi označit na stěnách pozemky). Nakonec během přibržďování vlaku komentovala, že dodělává a po zastavení, že chcípnul (důchodci se začali hádat, který z nich).
Roky strávené studiem psychologie mi moc nepomáhají... Napadá někoho lepší vysvětlení, než že se nemůže dočkat, až se setká s mými rodiči?
Sice nemohu spát, ale právě díky tomu jsem učinil epochální objev, který umožní prozkoumávat nejzašší končiny galaxie. Odhalil jsem pokročilé schopnosti hibernace!
Teď už jen vymyslet, jak toho chrápajícího Smrdidecha dostat do NASA.
Stáli jsme s Káťou těsně vedle sebe u přechodu a čekali na psa. Dennis přišel k mé levé noze, protože je tak vycvičený, ale vodítko měla Káťa mezi námi.
"Jé, promiň Dendo, já jsem se ti špatně postavil, viď." - omluvil jsem se a ustoupil. Pak nás došla tchýně:
Konečně jsem našel přesné údaje, co má být vyryto na prstýncích. Nevěřili by jste, kolik mi to dalo práce, ale celou dobu jsem hledal špatné heslo - celý obřad výměny prstenu se jmenuje "Kroužkování". Podařilo se mi tyto informace vyhrabat z Národního muzea.
Celé jsem to nečetl, je to hrozně dlouhý dokument - ale je fascinující, jak dopodrobna se zabývají snubními prsteny a jak mají zpracované komplexní informace o takovém detailu jako "co má být vyryto na prstýnkách".
Takže z toho, co jsem dal dohromady má snubní prsten obsahovat:
datum kroužkování
druh ptáka (tohle mě hodně překvapilo, to musím teprve zjistit - ale netuším, co zadává nevěsta)
pohlaví
místo kroužkování (asi místo obřadu)
kroužkovatel (asi oddávající)
kroužkovací stanice (asi úřad nebo farnost)
Jsou tam i nějaké údaje o sourozencích, hnízdech (nejspíš bydliště), prostě opravdu propracovaný systém.
Také jsem zjistil, že díky snubním prstenům se sleduje migrace, růst nebo úbytek populace a mnoho dalších údajů o obyvatelstvu.
Musíme kontaktovat zlatnictví, jsem opravdu zvědavý, jak se to tam má všechno vecpat. Musí to být systém značek a k rozkódování se používá zvláštní software.
Zvláštní je, že na žádných svatebních stránkách o těchto informacích není ani zmínka...
Drahé ženy, požádejte některou svou přítelkyni, aby vzala láhev, velký kastrol a postavila ho na koberec. A teď jí nechte lít obsah do velkého kastrolu asi z metrové výšky.
Cáká to okolo, že?
A teď jí při lití plácněte po zadku.
Rozlila to i po koberci, že?
A pak jí nechte lít, pokuste se k ní potají připlížit a s výkřikem jí práskněte přes zadek.
Nepřestala okamžitě lít, že? Naopak láhev zmáčkla a vychrstla obsah všude po obýváku, že?!
Děkuji vám za pozornost i za pochopení, že některé věci se při močení prostě nedělají.
A teď jdu uklidit tu koupelnu. Měla by to udělat Káťa, za to, co provedla, ale ta se teď musí celá umýt a najít nové oblečení.
Vždycky musíme vyklepat všechno oblečení před praním, protože psí chlupy jsou prostě všude. Káťa v koupelně zase splachovala vanu plnou chlupů. Myslel jsem, že mě volá, jak strašně Dennis líná a tak jsem se žertem zeptal, odkud máme medvěda.
Musím někde rychle sehnat velkou kytku, bonboniéru a zájezd na Tahiti.
Dívám se na nový idos. Má neuvěřitelné nové funkce, ale ještě nejsem takový profík ve vyhledávání jako Káťa. Chceme jet zítra k našim, abychom konečně osobně oznámili svatbu - a tam prostě neexistuje spojení o víkendu. Ani vlak, ani autobus...
Našel jsem jí v koupelně, když už byla na půl cesty.
Ale ať hledám jak hledám - je tam bus, vlak, MHD, letenky - nikde nevidím vyhledávání spojení pro pračky.
Byl jsem s odpadky. Bylo jich opravdu hodně - zvlášť, když vynášíte nahromaděný tříděný odpad. Ten, co Káťa vždycky myje, protože "Přeci to nebudeme vyhazovat takhle špinavé! Co by o nás řekli?!"
Žádný normální chlap přeci nepůjde dvakrát, ne? Podařilo se mi vzít směsný odpad do jedné ruky, ještě chytit prsty odpad s papírem, do druhé pet lahve a koš se sklem. Bezva práce! Dokonce se mi podařilo loktem otevřít dveře, ale vzpomněl jsem si, že nemám klíče a když bych se na dvoře zabouchl, nedostanu už se zpátky. Co teď? Přeci to nebudu všechno pokládat, když se mi to podařilo tak dokonale pobrat!
A víte jak jsem to vymyslel? Vzal jsem klíče z věšáku zubama! Nevypadá to nic moc, když vám visí hromada klíčů z tlamy a cinká vám o bradu, ale podařilo se to. Byl jsem na sebe hrdý.
Bohužel při tak obtížném výkonu mi upadla jedna krabice z papírového odpadu. Nicméně se mi podařilo ji narazit si na špičku boty a mohl jsem směle vyrazit k popelnicím. Fakt super práce.
Domovník, který zrovna vytíral schody převrhl kýbl a skočil do výtahové šachty, když mě potkal.
Od doby, kdy jsem bral antibiotika - nejdříve na angínu a pak kvůli vředu - jsem dokonale omládl. Mám akné jako v pubertě... Káťa mi právě prohlíží nos. Což obnáší sevření nosních dírek prsty a dlaněmi se mi opírá o pusu. Přitom mě okřikuje, že to musím vydržet a abych se pořád necukal.
V rámci výzkumu psích návyků se mi podařilo sestavit den psa. Laickému oku se může zdát, že pes obvykle nic moc nedělá, ale nutno se naučit dívat na jakoukoli jeho činnost jako na práci, protože právě tak se chová a každá jeho činnost ho nesmírně vyčerpává. V podstatě dře jako mezek a chodí z roboty do roboty. Ráno Ranní venčení
Sledování snídaně, kdyby náhodoíu něco upadlo
První zaměstnání: Dřina na posteli - Spí na posteli
Napůl se probudil z první práce, přeplazil se na kraj postele a svalil do pelechu pod ní, kde pokračuje v tvrdé makačce
Zvedl se, protáhl, strašlivě zívnul (kobra by u toho dvakrát chcípla hanbou a potom smradem) a těžce se odvlekl do obýváku, kde z posledních sil vyskočil na pohovku a začal chrápat. Jeho třetí zaměstnání: vyležet pelech na gauči, bere velmi vážně.
Seskočil z pohovky, oklepal se, protáhl, napil se a natáhl se na dlaždičky v kuchyni. Podle všeho, tam jde jen o brigádu.
Převalil se a přešel dřímat na rohožku v předsíni. Opět lehký dřímot s pootevřenýma očima, ale občas se nehlídá a opravdu zapracuje, až začne chrápat.
Vrací se na postel k pokoji, ale v peřinách přetváří celé zaměstnání podle posledních ergonomických norem.
Polední venčení
Bedlivé hlídání přípravy jídla a konzumace oběda, zda je všechno provedeno správně a včas zakročit, kdyby něco nezákonně upadlo.
Doběhl k posteli a rychle se zavrtal do peřin. Málem přišel pozdě do práce, proto se do ní vrhl opravdu s vervou. Pokud tam jsou peřiny, občas provede restrukturalizaci celého podniku a vytvoří úplně nová zaměstnání po podlaze.
Převalil se na záda. Podle hlubokého dýchání jde o jednu z nejtěžších částí otrocké roboty. Myslím, že takové galeje odporují i psím právům.
Seskočil z postele a lehl si mi k nohám. Dře do úmoru, nenechá se vyrušit, ani když do něj občas kopnu, jak vstávám. Maximálně pohoršeně vyskočí, pokud na něj šlápnu. Většinou se na mě podívá, že nemám úctu k jeho námaze a nakonec vzdychne: "No, nějak to dodělat musím."
Vstal od mých nohou a odešel do obýváku, kde si lehl na kraj pohovky k oknu, aby se nadýchal čertvého vzduchu. Takovému dělníkovi to nedá, jen tak ležet a přeci jen se do toho obul. Jeho chrápání začalo plašit holuby v širokém okolí. Stavbaři zděšeně pobíhají, protože jejich sbíječky s rachotem pracují, i když jsou vypnuté.
Odpolední vycházka
Povinné vítání lidí přicházejících z odpočinku zaměstnání. Sotva udrží otevřené oči.
Dostává vytoužené žrádlo, které ohleduplně bere v misce na cestu bytem. pokaždé nakonec zvedne hlavu: "A to je všechno?? Za celodenní dřinu?" Pak volá odborům.
Sledování přípravy večeře a konzumace. Horská služba puká závistí při jeho oddanosti a horlivosti ve službě. Kdykoli nasadí život za kus spadlého jídla. Já jako čuně chlap, jsem pro něj dar z nebes.
Několik krátkých vedlejšáků při sledování zpráv nebo kdykoli si sedneme. Miluje plně ekologická lidská biokamínka a během pár sekund maká jako zběsilý, aby urval co může, v posledních hodinách dne.
Noční vycházka
Ňamůtky na noc.
Naprosto vyčerpaný po celodenní úmorné dřině se svalí na postel a je v tu ránu tuhý. Nevěřili by jste, jak dokáže si vždy lehnout tak, že dva lidé nemají kde spát. Při přesunu na kraj postele ovšem ani nemrkne. Je prakticky v komatu. Zítra začíná další extrémně vyčerpávající den psího úderníka.
Jestli mě zase bude někdy ignorovat, udělám mu dva nové pelechy.
Dnes jsem poprvé Dennisovi utřel zadek. Kdo čtete pravidelně Blog, možná si vzpomenete na můj odpor k Utřipindíku, který stále sabotuji. Občas je nutné pejskovi utřít i... No, vy víte co - to také ignoruji. Ale dnes se tomu nedalo vyhnout.
Snažil jsem se vypozorovat, co psi vlastně hlídají, jaké je jejich ochranářské teritorium a které území považují za svoje. Například Dennis venku štěká pouze ve vyjímečných a přesně vymezených případech:
když jde někdo k nám do baráku
když jde někdo z baráku
když jde někdo do vedlejšího baráku
když jde někdo z vedlejšího baráku
když jde někdo do baráku vedle vedlejšího baráku
když jde někdo z baráku vedle vedlejšího baráku
když má pocit, že se v barácích okolo někdo pohybuje
když někdo jde jeho ulicí
když někdo vstoupí do jeho ulice
když někdo chce vstoupit do jeho ulice
když někdo vypadá, že by chtěl vstoupit do jeho ulice
když si myslí, že by někde mohl být někdo, kdo by mohl vypadat, jako by chtěl vstoupit do jeho ulice
když preventivně varuje všechny, ať jsou kdekoli, aby nevstupovali do jeho ulice
když někdo vypadá, že by jednou mohl dojít až k jeho ulici
když si myslí, že by někde mohl být někdo, kdo by jednou mohl dojít až k jeho ulici
když je na výletě, ale ulici má s sebou a nic netušící turisté mu do ní vstoupí
když se koupe a do jeho ulice mu vpluje loď
když spí a zdá se mu, že někdo drze vypadá, že chce vstoupit do jeho ulice, vstupuje do jeho ulice, producíruje se po jeho ulicí, leze do okolních baráků i do jeho baráku a vpluje mu tam loď
Všude se můžete dočíst o výcviku psů, ale co v případě, kdy dokonale vycvičený pes dostane naprosto neschopného majitele? Dennis je zrovna takovým příkladem, je to nejvycvičenější pes v okolí a všichni jej obdivují. Dokonce získal cenu na jedné Voříškiádě za symbiózu s majitelem. Proto jsem se rozhodl sepsat několik rad pro zkušené psy, jak si vycvičit majitele idioty. Nechci se chlubit, ale za rok práce se již považuji za pokročilejšího čekatele na začátečníka z předpřípravy k přípravě k úvodu k propedeutice k počátečním kurzům výcviku psů. I Káťa několikrát ocenila, jak už si mě Dennis vycvičil.
Jedním z prvních kroků je vůbec udržet, že máte psa. Respektive, že máte neschopného dvounožce (mohli bychom mu říkat třeba Upgrade). Dokonalý pes ve městě nikdy neopustí chodník. Zásadně přechází s dvounožcem a na vodítku. Chová se, jako by silnice byla nepřekročitelná řeka. Je dobré štěknout dříve, než dvounožec Upgrade zmizí o tři ulice dál. Je to tak trochu opak vodících psů. Dennis je voděný pes. U patologických pejskařů je situace opačná: těm je zase velmi obtížné si uvědomit, že psa zrovna s sebou nemají.
Další z důležitých věcí je hlídat stranu. Profesionální pejskař naučí psa chodit vždy po levé straně a tak je k tomu vycvičen. S tím máme stále problémy. Dennis se vždycky správně postaví, ale mě se často stává, že stojím špatně. Naštěstí vždycky trpělivě počká, až k němu přejdu ze správné strany. Prostě dirigent, který se nechytí hned, jak začne orchestr je neschopný.
Když psovi nastavíte smyčku vodítka pro přejití, měli by jste zkontrolovat, jestli zrovna nezívá, jinak ho zapřáhnete jako koně. A jak jsem zjistil, psi nesnáší uzdu v tlamě a během přecházení se ji snaží vyplivnout - což může způsobit problémy v dopravě. Některým řidičům to přijde tak směšné, že nejsou schopní dál jet a celá kolona na ně troubí. Přinejmenším do doby, než si všimnou neskutečných grimas psa, který se snaží vyzvracet vodítko a pak nastává tzv. dopravní stupeň č. 5.
Často je pro nezkušené majitele začátečníky také těžko pochopitelné, kudy vede psí procházka. U obyčejných psů je totiž zvykem, že si s čok... pejskem někam vyjdete a sami určujete trasu. Z toho mne Dennis rychle vyvedl. Profipsi mají vlastní trasy a pak každý stojíme na jednom rohu chodníku, než konečně pochopím, že jdu úplně špatně a musím ho dohonit. Naučte se psy sledovat, pokud nechcete vypadat jako blb, který ani neumí venčit.
Dlouhou dobu jsem také vůbec neuměl aportovat a hrát si, což profipsi milují. Pamatuji si, jak jsem poprvé hodil Dennisovi míček, ale vrhl na mne takový pohled, až jsem se zastyděl. Byl jsem totiž zvyklý na běžné psy, kterým se prostě hodí klacek, oni pro něj běží a přinesou ho. Ovšem to zdaleka nestačí psím profíkům. Jim nemůžete klacek jen tak hodit. Musíte pro něj také běžet a přinést ho! A pak hlasitě pejska pochválit. Občas se do této hry zapojí, ale obecně mají profipsi vztah ke psím hrám jako my ke sportu. Raději jej sledují, než provozují.
Pokud jdete rušnou částí města, je nutné naučit dvounohý Upgrade, aby vás neustále sledoval. Dennis, chudák, kolikrát musí očuchat a radostně přivítat stovky lidí, než se mu podaří natrefit zrovna na mě. Nezkušení psi se snaží používat zrak nebo čich, ale ten je vám ve městě celkem k ničemu. Dennis převzal techniku celní správy a dělá namátkové kontroly.
Jedna z náročných věcí, kterou jsem se musel učit je, že volání "Ke mě!" a podobné, je jen pro psy ve fázi výcviku. Starý a zkušený pes ví vždy nejlépe, kdy má přijít. Nenechte se proto při čekání na psa ničím znervóznit, jednou určitě přijde. Dennis zatím přišel nakonec skoro vždycky. Jen občas to nevydržím a zajdu za ním, jestli by už neměl čas a mohli bychom jít dál, že fakt strašně prší. Pozitivní zkušenost je, že když slušně požádáte, občas vám vyhoví. Pokud nemá nic důležitějšího.
Čekej! Staří a dokonale vycvičení psi čekají automaticky, ani není třeba jim něco říkat. Tedy vlastně je to zbytečné, zde už funguje jakási souhra. Klidně si běžte nakoupit a oni si vás buď najdou v obchodě nebo pak na ně počkejte venku, až se vrátí - i takový pes má spoustu zařizování. Zákaz vstupu pro psy platí opět jen pro nezkušené ratlíky. Profipes je privilegovaný, umí se chovat a většinou ještě získá odměnu, jako vzácný zákazník. Jen nějaká pitomá amatérská ochranka se je občas snaží vyhodit, místo aby okamžitě vyhlásili interkomem, že bych si měl pospíšit, protože už mě hledá pes.
Venku je vedro, Dennis při procházce stále zíval, ani očuchávání každého rohu a čištění komunikací lízáním ho už evidentně nezajímalo. Když měl čumák zase v jedné vyschlé louži, písknul jsem na něj - a on přišel! To jsem ještě nezažil. Vážně mě poslechl! Mě ještě nikdy neposlechl ani člověk, natož pes.
Musel se už tak nudit, že i poslechnout mě mu přišlo zajímavé.
Když si dvakrát umyjete ruce, nezarazí vás, že si myjete čtyři packy, ale že jste si opětovně umyli stejný pár
Návštěvám říkáte "Sedni!" místo "Posaďte se."
Na přechodu vždy propásnete zelenou, protože čekáte na psa (kterého zrovna nemáte s sebou). A nechápete poznámky ostatních chodců, kterým překážíte, že "Zelenější už nebude!"
Všude s sebou nosíte sráček, vodítko a náhubek.
Občas přátele bezmyšlenkovitě drbete za ušima.
Když někoho požádáte, aby něco odnesl, snažíte se mu to narvat do tlamy.
Jídlo přátelům nabízíte v ruce zdvižené nad hlavou, aby si pro něj museli vyskočit.
Když si vyrazíte bez psa a pak zbytečně voláte "Ke mně!" zní to tak autoritativně, že několik slabších jedincůí skutečně přijde.
Když přebíráte dítě ve školce, připnete ho na vodítko.
Když vám ve firmě představí nadřízeného, potřesete mu rukou a poplácáte po tváři: "Hodej kluk!"
Známosti navazujete s pytlíkem piškotů.
Už na dálku kontrolujete, jestli to je pes nebo fenka. A případně jestli nehárá. I u lidí.
Když si žena zkouší oblečení a nutí vás co chvíli hodnotit vzhled "Můžu v tomhle jít?" "A co tohle?" - je jasné, že si zautomatizujete určité bezpečné výroky: "Moc hezké." "Tyhle ti taky padnou." a tak podobně.
I přesto nemáte vyhráno, proto než jí další oblečení pochválíte - dobrá rada:
Vždy předem opatrně zjistěte, jestli se od poslední přehlídky něco na ní vůbec změnilo.
Labradorka kamarádky doktorky má zvláštní reflex některých psů, který jsem zpozoroval poprvé u ní: když jí drbete vlevo na hřbetě, instinktivně se začne drbat levou zadní nohou. Tedy spíš se jí začne prostě kmitat ve vzduchu.
Teď jsem našel místo vpravo, kde zase imituje drbání pravou zadní nohou. Ještě mi to moc nejde, ale jestli se to podaří, mohlo by to být super video.
Chci zkusit drbat jí na obou místech současně a jsem si jistý, že jenom přední packy všechno neudrží...
Moje asi nejoblíbenější reklama - je prostě nádherná. Miluji kooperaci, nápad a službu, která pro druhého udělá cokoli:)) Brussels Airlines jsou mým vzorem.
V půlce smažení lívanečků mi došel olej. Káťa mi dala 100% tuk, co se používá na fritování, ale smrděl a prskal. Prohlásila, že tuky se prostě nemají míchat.
Některé poznámky z vás prostě vyrazí a nestačíte je kontrolovat. Musím aspoň víc mumlat, protože tentokrát zaslechla:
"Proto mám jenom tebe..."
Chlapi, pokud by jste za to čekali odměnu za věrnost, šeredně se pletete...
Byli jsme u kamarádky doktorky na mečounovi. To není film, ale jídlo. O recept si musíte napsat jí, já si jen pamatuji, že tam byla spousta zálivek - česneková (ani jsem česnek necítil), nějaká pálivá (mě nic nepálilo), z kysané smetany a pažitky přeliv na brambory (byly pak blond), kečup a k tomu jsem si přinesl ještě tatarku.
Zajímavé byly brambory jako příloha - ve formě, jakou jsem ještě nejedl. Říkala jim tuším "zmáčknuté". Mám rád nové brambory ve slupce a tyhle se dělají tak, že na ně nějak sednete nebo prostě něčím zmáčknete - možná by se jim mohlo říkat "vyhřezlé". Moc dobré.
Mečouna jsem myslím nikdy neměl, ale myslím, že cestou z moře hodně utrpěl.
LEDOVÝ CLOUMÁK Dejte do lednice sklenici Dejte do lednice láhev s vodou nebo oblíbeným nápojem Dejte do mrazáku formy na led Po pár hodinách naplňte vychlazenou sklenici ledem až po okraj. Prolejte ledovým nápojem. Pijte brčkem zespodu...
Ok, není to nic nového ani převratného, ale pokud jste něco takového ještě nezkusili, ledový cloumák vás v největších vedrech dost překvapí - naskočí vám husí kůže:))
LEDOVÁ TŘÍŠŤ HOME MADE Naplňte pet lahev džusem, šťávou... čímkoli, ale bublinky nedoporučuji. Trochu ji zmáčkněte a uzavřete (pro efekt anomálie vody). Dejte zmrazit. Až někam pojedete ve vedru, ledový obsah vám vydrží několik hodin. Životnost chlazení můžete ještě zvýšit, když láhev budete před sebou cestou na stanici kopat. Nebo s ní mlaťte o betonovou stěnu. Ledová tříšť vydrží skutečně déle. Když po třech hodinách jízdy v autobuse bez klimatizace vytáhnete láhev s kusy ledu - a není to termoska - pijte nenápadně...
