Jsme ve vlaku. Káťa mne začíná znervózňovat. Nejdříve se stále vykláněla z okýnka a volala, že už vidí světlo na konci tunelu (což několik důchodců probralo a začali si rychle měřit tep), pak začala rozvíjet teorie o možnosti pohřbívání v tunelu - kde by jim pozůstalá rodina mohla mávat, kdykoli by jeli kolem (důchodci se snaží holemi označit na stěnách pozemky). Nakonec během přibržďování vlaku komentovala, že dodělává a po zastavení, že chcípnul (důchodci se začali hádat, který z nich).
Roky strávené studiem psychologie mi moc nepomáhají... Napadá někoho lepší vysvětlení, než že se nemůže dočkat, až se setká s mými rodiči?
