Všude se můžete dočíst o výcviku psů, ale co v případě, kdy dokonale vycvičený pes dostane naprosto neschopného majitele? Dennis je zrovna takovým příkladem, je to nejvycvičenější pes v okolí a všichni jej obdivují. Dokonce získal cenu na jedné Voříškiádě za symbiózu s majitelem. Proto jsem se rozhodl sepsat několik rad pro zkušené psy, jak si vycvičit majitele idioty. Nechci se chlubit, ale za rok práce se již považuji za pokročilejšího čekatele na začátečníka z předpřípravy k přípravě k úvodu k propedeutice k počátečním kurzům výcviku psů. I Káťa několikrát ocenila, jak už si mě Dennis vycvičil.
Jedním z prvních kroků je vůbec udržet, že máte psa. Respektive, že máte neschopného dvounožce (mohli bychom mu říkat třeba Upgrade). Dokonalý pes ve městě nikdy neopustí chodník. Zásadně přechází s dvounožcem a na vodítku. Chová se, jako by silnice byla nepřekročitelná řeka. Je dobré štěknout dříve, než dvounožec Upgrade zmizí o tři ulice dál. Je to tak trochu opak vodících psů. Dennis je voděný pes. U patologických pejskařů je situace opačná: těm je zase velmi obtížné si uvědomit, že psa zrovna s sebou nemají.
Další z důležitých věcí je hlídat stranu. Profesionální pejskař naučí psa chodit vždy po levé straně a tak je k tomu vycvičen. S tím máme stále problémy. Dennis se vždycky správně postaví, ale mě se často stává, že stojím špatně. Naštěstí vždycky trpělivě počká, až k němu přejdu ze správné strany. Prostě dirigent, který se nechytí hned, jak začne orchestr je neschopný.
Když psovi nastavíte smyčku vodítka pro přejití, měli by jste zkontrolovat, jestli zrovna nezívá, jinak ho zapřáhnete jako koně. A jak jsem zjistil, psi nesnáší uzdu v tlamě a během přecházení se ji snaží vyplivnout - což může způsobit problémy v dopravě. Některým řidičům to přijde tak směšné, že nejsou schopní dál jet a celá kolona na ně troubí. Přinejmenším do doby, než si všimnou neskutečných grimas psa, který se snaží vyzvracet vodítko a pak nastává tzv. dopravní stupeň č. 5.
Často je pro nezkušené majitele začátečníky také těžko pochopitelné, kudy vede psí procházka. U obyčejných psů je totiž zvykem, že si s čok... pejskem někam vyjdete a sami určujete trasu. Z toho mne Dennis rychle vyvedl. Profipsi mají vlastní trasy a pak každý stojíme na jednom rohu chodníku, než konečně pochopím, že jdu úplně špatně a musím ho dohonit. Naučte se psy sledovat, pokud nechcete vypadat jako blb, který ani neumí venčit.
Dlouhou dobu jsem také vůbec neuměl aportovat a hrát si, což profipsi milují. Pamatuji si, jak jsem poprvé hodil Dennisovi míček, ale vrhl na mne takový pohled, až jsem se zastyděl. Byl jsem totiž zvyklý na běžné psy, kterým se prostě hodí klacek, oni pro něj běží a přinesou ho. Ovšem to zdaleka nestačí psím profíkům. Jim nemůžete klacek jen tak hodit. Musíte pro něj také běžet a přinést ho! A pak hlasitě pejska pochválit. Občas se do této hry zapojí, ale obecně mají profipsi vztah ke psím hrám jako my ke sportu. Raději jej sledují, než provozují.
Pokud jdete rušnou částí města, je nutné naučit dvounohý Upgrade, aby vás neustále sledoval. Dennis, chudák, kolikrát musí očuchat a radostně přivítat stovky lidí, než se mu podaří natrefit zrovna na mě. Nezkušení psi se snaží používat zrak nebo čich, ale ten je vám ve městě celkem k ničemu. Dennis převzal techniku celní správy a dělá namátkové kontroly.
Jedna z náročných věcí, kterou jsem se musel učit je, že volání "Ke mě!" a podobné, je jen pro psy ve fázi výcviku. Starý a zkušený pes ví vždy nejlépe, kdy má přijít. Nenechte se proto při čekání na psa ničím znervóznit, jednou určitě přijde. Dennis zatím přišel nakonec skoro vždycky. Jen občas to nevydržím a zajdu za ním, jestli by už neměl čas a mohli bychom jít dál, že fakt strašně prší. Pozitivní zkušenost je, že když slušně požádáte, občas vám vyhoví. Pokud nemá nic důležitějšího.
Čekej! Staří a dokonale vycvičení psi čekají automaticky, ani není třeba jim něco říkat. Tedy vlastně je to zbytečné, zde už funguje jakási souhra. Klidně si běžte nakoupit a oni si vás buď najdou v obchodě nebo pak na ně počkejte venku, až se vrátí - i takový pes má spoustu zařizování. Zákaz vstupu pro psy platí opět jen pro nezkušené ratlíky. Profipes je privilegovaný, umí se chovat a většinou ještě získá odměnu, jako vzácný zákazník. Jen nějaká pitomá amatérská ochranka se je občas snaží vyhodit, místo aby okamžitě vyhlásili interkomem, že bych si měl pospíšit, protože už mě hledá pes.
