Večeře

Ptal jsem se Káti, co bude k večeři.

Prý udělá cokoli, na co budu mít chuť.

Pokud tedy budu mít chuť na rybí pomazánku, co zbyla od včera.

Obyčejná zmrzlina

Musím si koupit pásek, hrozně mi padají kalhoty. Nosit nízko kalhoty s vyčuhujícím spodním prádlem je sice dneska děsně "in", ale v obleku to vypadá divně.

Vlastně mi byly dobře, ale pak jsem si koupil zmrzlinu, abych se tolik nepotil v tomhle vedru.

Tedy, ne že bych po ní tak zhubl, ale když jsem platil, zjistil jsem, že mám jen tisícovku.

Pro ně to nebyl problém, vrátili mi. Víte, jak mají u zmrzlin takové štůčky pětikorun, dvoukorun...?

Nasypali mi za 975;-

Vypadal jsem jako těžce nemocný gambler.

Nemá někdo zájem o tři kila dvoukorun?

JSEM PRO EURO!

Podložka

Viděli jste někdy psa, jak se párkrát otočí na místě, než si lehne? Dennis tento zvyk prérijních předků ve vysoké trávě daleko překonal. Vidět ho, jak si rovná peřinu je nesmírně tvůrčí. Někdy až třikrát vstane a naklepává ji packama, než se mu podaří ztvarovat ideální pelech. Když ho s úžasem pozoruji, dívá se na mne s velkou obavou, jestli ho nechci pohladit nebo nemám něco dobrého - pak by totiž musel přijít a celá práce přišla vniveč.

Dnes v noci si přišel zase lehnout ke mně a nejdříve se "připrdelil" k noze, jak je jeho zvykem. Prostě si lehne a když svým zadkem nedoléhá lidského tepla, přišoupne se. Dokáže se tak dostat přes celou postel a pořád leží stočený v klubíčku.

Jenže pak se mu něco nezdálo, zvedl se, ňuchnul mi svým studeným čumákem do podkolení jamky a posunul mi nohu. Potom tlapkou přitáhl chodidlo, svalil se mi na stehno a hlavu položil na lýtko.

Chápete to?! On si ze mě udělal podložku! Jsem pro něj jako kus peřiny na posteli! Já nikdy neměl u nikoho autoritu a Dennis to už dávno pochopil.

Celou noc jsem se bál pohnout, abych ho neprobudil...

Denominace

Potkal jsem přítele z jedné fakulty. Je to žid. Zrovna šel s rodinou do synagógy. Chvíli jsme se zasvěceně bavili o poměrech a pak mě konečně představil jako katolíka.

"Vy jste katolík?" - zeptala se překvapeně jeho dcera.

"Jsem prostě jen nežid."

Když kývali hlavou a prohlíželi si mé pupínky, bylo to opravdu trapné...

Oddací list

Byli jsme vyzvednout oddací list. Pokud jste čekali nějaký další vtípek na bezchybnou práci tamního úřadu, musím vás zklamat. Kontrolovali jsme ho a byl naprosto bez chybičky.

Kromě detailu, že pokud se bude dohledávat podle místa obřadu, svatba se nekonala a naše manželství je neplatné.

Zapsali nás do úplně jiného kostela, ale jim to prý problémy nedělá...

Čím dál tím stále pes magor

Dennis zase od rána kňučí a sípe. Slíbil jsem mu milým hlasem, že pokud nepřestane, dostane přes zadek, aby aspoň měl proč naříkat. Ale měli jste vidět to nadšení do výprasku! Přiběhl, olízal mě a táhl z postele, jak se nemohl dočkat.

Dvakrát jsem ho plácnul a ten smrdedeší vypatlánek vrtěl radostně ohonem a skákal nadšením. Tak jsem to zkusil jinak.

Slíbil jsem mu, že když zmlkne a bude aspoň hodný magor, vezmu i vařečku.

Fotky ze svatby

Grafik poslal nějaké fotky ze svatby. Zatím jen kolem šesti set. Druhou polovinu dodá snad brzy.

Když jsme nad nimi seděli, konečně jsme měli možnost všimnout si detailů, které nám na svatbě zcela unikly a úplně nás šokovaly.

Víte, že tam byl kromě nás i farář a spousta lidí v kostele??

Vzpomínky

Sedli jsme si nad fotkami ze svatby a vzpomínali na všechno, co jsme dosud spolu prožili. Přijde to tak dávno. Kde jsou ty časy, kdy jsme ještě byli svobodní, každý sám...

Týdenní výročí svatby.

Totální posedlost

Co jsme přijeli ze svatební cesty, našli jsme Dennise jako totálního harašícího magora. Stále chce ven. Když jdeme ven a vrátíme se, chce ven. Když je venku, promění se v čistění komunikací a vysaje, vylíže každý milimetr. Nestíhá už ani očuchat jednu louži, protože letí k té další, která už má nepochybně sbaleno a zrovna odjíždí. Dokonce už očuchává i lidi, jestli nezačali hárat. Jeden pán asi ano.

Když jdu do předsíně, vymrští se ze svého chrápacího stanoviště a běží nadšeně ke dveřím: "JDEME VEN! JDEME VEN!!" Já jdu do koupelny nebo do kuchyně a on kňučí: "TAM NE! TAM NEEEE! VEEEEEN!!! HÁRAVKY! HÁRAVKÝÝÝÝ!"

Když s ním jdu ven, nemůžu mu ani nasadit postroj, protože lítá dokola jak Microsoft kolem Yahoo.

Už jen, když se u počítače pohnu, dám nohu přes nohu - vyletí a "JDEME VÉÉÉÉÉN!" - zastaví se až čumákem o dveře.

Vážně nechápu, proč někde neprodávají granule s bromem.

O2 podruhé

Byl jsem na prodejně O2. Jde mi na něm Opera mini, ale teď vyšla nová verze a tu lze aktualizovat jen přes výchozí prohlížeč v mobilu. Jenže výchozí prohlížeč mi nešel, protože se připojuje přes WAP a ten mám vypnutý, protože bych ho musel platit. Potřeboval jsem nastavení GPRS, které mám nonstop.

Popsal jsem problém, předal mobil technikovi a čekal asi dvacet minut. Stále nad tím kroutil hlavou, až mi ho vrátil s napůl vítězným povzdechem:

"Tak Opera mini vám jde, ale výchozí prohlížeč ne, protože se připojuje přes WAP a ten máte vypnutý."

Ten chlap je šaman!

Zaháravkovaný pes

Dennise přepadla háravková posedlost. Celé dny kňučí, že chce ven - v lepší případě. V tom horším mi leze po klávesnici, kdybych si ho náhodou nevšiml. Je nemožný a navíc není možný.

Naposledy jsem mu už pohrozil, že jestli nepřestane, půjdu venčit bez něj.

I mně to znělo jako pitomost, ale zabralo to a přestal. Blbeček. Černý, Smrdideší...

Do kolika let věku by tohle mohlo zabírat i na děti?

Ilustrátor

Zadal jsem jednomu z ilustrátorů do připravované knihy nakreslit mimino v těhuli. Má ovšem spoustu práce s hrou "Koho Pešek zbouchne."

Lestat: Dobře. Už jsem to mimčo dodělal tak to musim jen naskenovat a pošlu ti to.

Já: jsem rád, že jsi udělal mimčo - která je ta šťastná? budeš už aspoň mít čas kreslit?

Rozvod

Naše manželství dlouho nevydrželo. Přišlo to tak náhle, že jsem nevěděl, co říct. Přivezl jsem Kátě oběd do práce a stál před dřezem v kuchyňce. Ona měla v ruce prázdnou láhev a najednou mi položila tu manželství smrtící otázku:

Jestli jí pustím k vodě.

Fáma

Zjistil jsem, že kamarádka doktorka o mně šíří pomluvy. Prý jsem pod pantoflem.

To musím rozhodně dementovat!

Jinak zase nedostanu najíst.

Nihil obstat: Manželka, Tchýně.

Telefonát na gynekologickou ambulanci

Kátin gynekolog má dovolenou, prosila mne, abych zavolal jeho záskoku a objednal ji.

Už když sestra slyšela mužský hlas, bylo chvíli ticho. Pak se zeptala, jaký je výtok. Řekl jsem, že před svatbou netekla teplá, ale už opravili výměník. Načež prohlásila, že s chlapem se o těchto věcech nedá bavit.

Myslel jsem, že je to jako s počítačem. Mnoho žen také třeba nedokáže popsat závadu, ale ví, že "je to rozbitý" a umí objednat servis.

Tohle bude složitější zařízení.

Pozorujíce změny

Začínám pozorovat, co všechno se od svatby změnilo a zjišťuji, že méně, než by mělo.

Dennise jsem vyženil, ale stále značkuje pachem za svobodna.

Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Nové jméno

Když jsem na svatební cestě označil Káťu ještě za "přítelkyni", byl z toho oheň na střeše. A teď jsem zjistil, že ona se podepisuje v práci starým jménem i do telefonu se představuje jako před svatbou.

Rozhodl jsem se, že jí to vrátím!

Budu používat své dívčí jméno.

Svatební cesta: odjezd z Mariánských Lázní

V Mariánských Lázních je výluka železnice, sedíme v autobuse. Přiběhla paní a ptala se řidiče, jestli jede na Plzeň.

Zavrtěl hlavou.

"Na naftu, pani."

Když se vtlačil za volant, při brždění jeho obrovský pivní mozol troubil a zapínal stěrače.

Svatební noc v hotelu Esplanade*****

Šipka označuje náš pokoj (ložnici), vedlejší okno s balkónkem je vedlejší pokoj vedle ložnice. Z výhledu jsem byl vedle. I Káťa vedle mne.
14:50 Ubytovali jsme se v Esplanade, Káťa podruhé v životě použila nový podpis. Možná jsem ji neměl sledovat se zájmem učitele padělání podpisových vzorů.

Recepce

14:55 Dostali jsme Welcome drink, ale Káťa ho odmítla s tím, že na svatbě pila až až. Personál hotelu úsměvem ocenil, že dokáže jít sama a po dvou.

Vchod do hotelu

15:00 Zřízenec nás doprovodil k výtahu. Kdyby šel s námi až k pokoji, mohl dostat diškréci - sice jsme v tak luxusním hotelu poprvé, ale víme, co se patří. Viděl jsem Sám doma a v batůžku mám plný pytlík žvýkaček.
15:05 Podařilo se nám najít pokoj 314 ve třetím patře. Dveře se otvírají na kartu. Nedaří se nám najít místo, kam ji zasunout a zkoušíme ji přiložit. Zkouším se zámku představit, přiložit otisk prstu a nechávám si sejmout zornici. Předpokládám, že rohožka zatím kontroluje naši váhu - snad započítala i oběd U zlaté koule.
15:15 Kátě se podařilo otevřít dveře, aniž bychom museli volat posily. Tak jsme si ušetřili vysvětlování, na jak dlouho máme propustku z domova retardovaných.
15:20 Prohlížíme náš hotelový pokoj. Vedle dveří jsou prostorné zrcadlové skříně. Vedlejší pokoj ještě uklízejí, slyšíme zvuk silného vysavače.

Hotelový pokoj

15:23 Našl jsem v koupelně kulatý obrázek vedle velkého zrcadla nad umyvadly. Docela děsivá měsíční krajina plná kráterů.
15:24 Káťa si prohlíží obrázek. Je to zrcadlo s lupou. Díval jsem se na vlastní nos.
15:25 Prohlížíme minibar pod televizorem plný plechovek a minilahviček. Našli jsme i lísteček s trojcifernými cenami, kam se zaznamenává spotřeba. Rozhodli jsme se, že nebudeme mít žízeň.
15:29 Procházím 200 TV stanic. Našel jsem arabskou CNN Al-Džazíru (قناة الجزيرة الفضائية). Nechal jsem ji puštěnou, kdyby vysílali nejnovější videoklip bin Ládina.
15:38 Zkoušíme zapnout vířivku, ale nereaguje. Nesvítí ani světlo. Po marných pokusech volám na recepci. Ochotně sdělují, že hned někoho pošlou.
15:39 Káťa objevila, že pokoj se musí nejdříve zapnout vložením karty do zařízení vedle dveří. Skutečně - světla se rozsvítila a vířivka začala hučet. Zjistili jsme, že zvuk silného vysavače od vedle nebyl úklid, ale někdo se tam koupal.
15:40 Zaklepal hotelový zřízenec, který byl vyslán, aby pomohl těm batůžkářům. Omluvil jsem se mu, že moje geniální přítelkyně na to již přišla. Tiše zmizel tak rychle, že jsem mu zapomněl dát žvýkačku.
15:41 Přistál na mě polštář. Pak pantofel. Zkoušel jsem se pod něj schovat, zatímco mne Káťa bombardovala vším, co jí přišlo pod ruku s výkřiky: "TAK PŘÍTELKYNĚ?!! JÁ JSEM TVOJE ŽENA!!!"
15:42 Pokoj se zase vypnul. Zřejmě došly baterie nebo došly síly tomu rusovi na dynamu. Napadlo mne zavolat na recepci, požádat o kabely a napojit ho na jiný pokoj, aby zase nastartoval.
15:43 Káťa přišla na to, že všechno chvíli běží, když zasune kartu. Přijde mi hloupé každé dvě minuty běhat ke dveřím, proto jsem začal dělat rozpis služeb u karty, zatímco by se druhý vířil.
15:44 Manželka vynalezla trik, že se tam karta prostě nechá a při odchodu si ji vezmeme. Ještě, že jsem si ji pořídil!
15:56 Zjistil jsem, že když zapnete vířivku na plný výkon, dala by se použít i jako vznášedlo a projet se po okolí.

Koupelna - bez bidetu

Ložnice

17:52 Zkouším nastavit pokojovou teplotu klimatizace, jako doma když se nám do bytu opírá slunce. 48 stupňů mi to nechce vzít.
18:25 Odcházíme na večeři. Vzali jsme kartu a chvíli posloucháme za dveřma. Chceme pokoj přistihnout, jak vypíná světla.
18:30 Zašli jsme na večeři do Lobby baru. Káťa se mne zeptala, jestli mám drobné. Nad menu s ruským červeným kaviárem za 4700;- mne to rozesmálo.

18:31 Káťa se urazila, že se jí směju. Jako drobné myslela aspoň dvoustovku. Je pravda, že mince jsme mohli nechat doma, zde nemají hodnotu.
18:40 Dal jsem si salát s mořskými plody. Jedna chobotnice se bránila a hodila chapadlo kolem hltanu až ze žaludku. Díky přísavkám nešla odtrhnout.
19:20 Jdeme na pokoj. Káťa je nervózní mezi ostatními hosty. Snažím se jí rozptýlit a zapadnout do klientely konverzací: "Pačemú ty prijéchala, dievočka?"
22:30 Káťu napadlo zajít na masáž nohou až po kolena.
22:33 Volal jsem na recepci a chtěl objednat. Chtěli vědět, na kdy bych si to zítra přál. Zeptal jsem se, jestli by bylo možné zajít ještě večer. Tím jsem zjistil, kolik je hodin. Normálně mají otevřeno do devíti večer, ale kdyby o nás věděli, čekali by jen na nohy mé novomanželky.
22:36 Vyřídil jsem Kátě, že pro šílence, kteří se vzbudí uprostřed noci a chtějí masáž, už neordinují. Prý až zítra, takže to zkusíme znovu po půlnoci.
Sobota 8:42 Všiml jsem si, že v hotelu je golfový simulátor. Nejvyšší možný handicap (nejhorší hráč) je 54. Já mám 185, raději jsem to neriskoval.

Místo pro snídani

Svatební cesta: V hotelu Esplanade *****

Dorazili jsme do našeho pětihvězdičkového hotelu. Recepci jsme poněkud překvapili, protože si nevšimli přijet auta.

Což mohlo být způsobeno i tím, že jsme žádné neměli.

Pak se nás hotelový zřízenec zeptal, zda máme nějaká další zavazadla. Kromě dvou batohů na zádech.

"Ne."

A tak jeden z nejluxusnějších hotelů přijal jako hosty první batůžkáře.

Svatební cesta: U zlaté koule

Než jsme šli do hotelu, chtěli jsme se zastavit někde na oběd, protože hotelová restaurace King Edward VII. jistě nebude z nejlevnějších.

Zvolit gurmánské doupě U zlaté koule nebyl z hlediska lacinosti nejlepší nápad.

Myslím, že sláva restaurace od roku 2003, kdy vyhrála gurmánskou cenu, poněkud zašla. Venku bylo sotva 18 stupňů a uvnitř také. Během jídla snad přejímali zboží, takže o klidném prostředí se také nedalo hovořit.

Našli jsme ovšem vynikající čaj: Harney & Sons - který je balen do hedvábných sáčků a zachovává si vynikající chuť.

Oba jsme si dali kuře. Bylo vynikající a rozhodně to byl chuťový zážitek, jaký jsme dlouho nepoznali!

V jídle nebyl jediný psí chlup.

Nevěsta na toaletě

Když má jít nevěsta na toaletu v šatech se třemi spodničkami a okruží, je to výkon vyžadující doprovodné vozidlo.

K dispozici jako jediný důvěryhodný jsem byl já. Přitom jsem viděl neuvěřitelné věci, které dokáži popsat jen s velkými obtížemi.

Představte si Boeing 747 jak couvá do hangáru.

Nevěsta a ženich v zácpě

Zpoždění příjezdu na svatební hostinu se stále zvyšovalo, protože jsme doprava se moc nehýbala. Volal jsem bráškovi, že jsme na cestě, ale vězíme v zácpě.

Poradil nám Laxatívum*, ale tu ulici jsme nenašli.

---

*používá se proti zácpě, bráška je vzdělaná vrchní sestra.

Stále v záběru

Grafik nešťastně vzdychl, že bude muset u spousty fotek vyřezávat svou přítelkyni ze snímku, protože se mu do něj stále plete.

Osobně jsem to nechápal, protože on má 195cm, ona 158.

Pohybovala se hluboko pod jeho záběrem i opaskem.

Nejfocenější objekt

Grafik, který nám fotil na svatbě přišel i se svou asistentkou/přítelkyní, která snímala totéž co on druhým foťákem.

Stala se vůbec nejfotogeničtější osobou na svatbě.

Prakticky na každém snímku je její ruka, rameno, kus hlavy či další torza.

Rozbíjení svatebního talíře

Před kostelem jsme dostali talíř na rozbití. Přenechat ho Kátě se neukázalo jako dobrý nápad. Já, jako zkušený rozbíječ (za ten rok jsem její mamince kompletně obnovil obsah kredence) vím, že ho stačí pustit a je na maděru. Káťa ještě nikdy talíř nerozbila (byla to talířovo-rozbíjecí panna) a pro zajištění platnosti daného úkonu, pod tlakem fotoaparátů i kamer, s ním švihla, až se kruh svatebčanů musel o pár kroků rozestoupit. V Izraeli by ji zatkli za sebevražedný útok.

Můj úkol byl smést střepy. Dlážděné nádvoříčko před kostelem se proměnilo v prospektorské území a skýtalo svatebčanům vítanou zábavu. Kdekdo mi naznačil špičkou boty: "Ještě tady!"

Měl jsem pocit, že tam bráška v rámci zpestření příprav roztřískal před obřadem servis pro Ali Babu a čtyřicet loupežníků.

Přenášení nevěsty

U východu z kostela nás čekala natažená stuha, přes kterou jsem měl nevěstu přenést a vykročit tak do života. Můj synovec Tonda se patrně nechal pohltit blížící se Olympiádou a snažil se jeden konec napnout do výše 170-ti centimetrůs tím, že bych nevěstu přenesl flopem, ale nakonec se nechal umluvit na rozumnou výšku stošedesátipěti čísel.

Váha nevěsty nebyl problém, Káťa je lehounká, ale díky svatebním šatům získala nebývalý objem. Zkoušeli jste někdy přenášet meteorologický balón? Udělal jsem několik kroků a ještě stále spočíval botama na její sukni. Když jsem zvedl nohu, zamotal jsem se do kytky - vyšité na šatech.

Za stuhou jsem plynule přešel do tanečních kreací divokého tanga, protože tam už šaty končily a já téměř stál na jejích zádech.

Svatba jako životní událost

Stalo se to. Měsíce příprav, dny skutečných příprav, hodiny, kdy jsme se snažili stihnout to, co jsme vůbec nestihli připravit - a je tu svatba.

Došlo k události, na kterou budeme celý život vzpomínat a do smrti na ní nezapomeneme. Všechny naše příhody směřovaly právě k tomuto datu a od něj začínáme počítat nové dějiny. Nový čas, který změnil celý náš život a již nic nebude jako dříve.

Slíbili jsme si lásku, úctu a věrnost, kněz prohlásil manželství za uzavřené a od tohoto okamžiku se datuje ona událost:

MÁM TCHÝNI!

U nevěsty

K nevěstě jsme dorazili asi s hodinových zpožděním oproti původnímu plánu. Narozdíl mé strany u ní panoval klid a pohoda. Svědkyně seděla na gauči, pokuřovala, Káťa byla nádherná a jen čekala na mě.

"Vy nestíháte a my jsme dávno hotoví!" - smála se mi uvolněně.

"Kde mám tchýni?"

"Á ta... Šla se psem."

"A budeš si brát závoj, náhrdelník, náušnice, rukavičky, boty... Víš, že máš zatím na sobě jen šaty?"

"Proboha!"

Pár minut před obřadem: nevěsta takřka v negližé a její mamka si šla zavenčit.

Kdyby utíkaly před náletem, město by už bylo rozbombardované a piloti si dávali pivo.

Svatební kolona

V původním (neustále se měnícím) plánu mělo jet asi dvanáct aut.

Bohužel P. Hošek nedorazil, protože jsem mu zapomněl zavolat (několik dní po sobě) a pozvat ho osobně. Bratr mi pomohl přeřadit faráře z Jílového z kategorie blízkých přátel, do kategorie příbuzných. To bude hodně trapné omlouvání, že se nevyznám ve vlastních příbuzných...

Můj nemilosrdný bratr od Milosrdných bratří díky zařizování svatby jako koordinátor nemohl jet v koloně, protože jel napřed.

Druhý starší bratr založil rodinu mnohem dříve a do doby mé svatby se zcela nekontrolovatelně rozrostla, takže už se nevešli do auta. Zvažovali jsme alternativní dopravní prostředek, který by je všechny pojmul, ale České Dráhy trvaly na maximálním počtu čtyřiceti vagónů na soupravu (Pendolino jsme zamítli, protože nikdo nemohl zaručit, že by aspoň přejelo most) a pro letadélko Airbus A380 je to příliš krátká letová dráha. V zásadě by se jen nastoupilo u nevěsty, přešlo na přední palubu a vystoupilo přes kabinu pilotů u kostela. Navíc by se obtížně zdobil i řadil do kolony.

A protože i Kátina sestra a manžel (po jednom autě) a její otec se vydali na svatbu pěšky, bratránek nemohl přijet, švagr je pro mne nezvěstný doteď - zbývalo připravit auta, která byla k dispozici.

Ukázalo se, že seřadit svatební kolonu z těchto aut je problematičtější, než by se mohlo zdát. Po dlouhém a náročném dohadování jsme se shodli na začátku a konci kolony. A pak už jen nazdobit a obě auta vyrazila.

Většinou svatební kolona troubí a tak oslavuje svůj průjezd městem - my jeli tiše, nenápadně a snažili se vypadat, že na setkání svatebních aut teprve jedeme. Nutno přiznat, že náš výzor byl přesvědčivý, protože nikoho ani nenapadlo nás považovat za kompletní svatbu.

Cestou došlo pouze ke jedné drobné kolizi, kterou jistě zažívá každý průvod svatebních aut - rozdělili jsme se. Zvláštní náhodou k tomu došlo přesně v polovině kolony. Tak celá první polovina jela dál a všichni z druhé půlky se zdrželi na semaforech. Mezi nás se tak dostala rozsáhlá doprava, kterou uzavíralo až poslední auto z druhé poloviny svatební kolony. Naštěstí pak ten žigulik odbočil do jiné ulice a kolona se zase spojila.

Svatební den jak vyšitý

Káťa samozřejmě nedomluvila vůbec nic - všechny přípravy šly tak nějak kolem ní a právě zjistila, že nemá nikoho k ruce ve svatební den. Její sestra přijede až v jednu, ve dvě svatba, takže bez fotek a jak ji tchýně narve do šatů chci vidět:))

Ale ještě lepší je, že volala tchýně z pekárny: ztratili dort. Tuším, že někde v Hradci nebo na moravě?

Nezvěstný je 40cm vysoký, s bílou polevou. Zvláštní znamení: vypadá jako svatební dort.

Svatební oznámení 6

Kvůli častým dotazům na naše oznámení musím vysvětlit, co to znamená CIC, Kán. 1090.

CIC je Codex Iuris Canonici, tedy kodex kanonického práva. Konkrétní kánon je jednou z položek žádosti o církevní sňatek, kterou musíte vyplnit "ano" - "ne" a ptá se vás, zda jste nezabili předchozího partnera za účelem tohoto sňatku. Pak by bylo uzavření současného manželství nemožné.

Podle kánonu ovšem nic nebrání tomu, aby jste si vzali někoho jiného.

Toleruje se, pokud předchozího partnera zabijete náhodou, ale jeho skutkovou podstatu naplníte, i když partnera kuchne vámi najatý zabiják.

Za ta staletí to má Kodex prostě dokonale "vošéfovaný".

OP Prostějov

Profashion obléká prezidenty i šéfy bank. Přesto jsme všechny její zaměstnance jedné prodejny dokázali konsternovat pouhým hledáním doplňku, který by se hodil k šatům nevěsty.

Vlastně je asi nejvíce zmátl zákazník, u kterého jsme nicméně znali míry i celkový popis.

Čtyřicet v kohoutku, bílá náprsenka a děsně líná.

Ani jeden z vizážistů neměl kvalifikaci na psa.

Nekombinujte činnosti

Milí ženichové, pokud plníte krabičky výslužkama, nevytahujte přitom bílou svatební košili z pračky.

Borůvkové koláčky jsou pěkné svinstvo.

Farář bude s oddáváním váhat, pokud uvidí, jak mi košilí prosvítají modřiny. Pokud se zeptá, jestli mne někdo nebije, zaberte někdo nevěstu a tchýni - uděláme soutěž o nevinnější výraz!

Gnóze séautón

Před pár týdny volala sestra Káti, že se konečně dostala na internet a nemohla najít v Blogu náš list přání. Byli jsme zrovna v kině, ale i přesto se mi nakonec podařilo poradit, aby do google zadala "cabicar list přání" a vyplivne jí přímo danou stránku.

Právě jsem procházel hledaná klíčová slova - jedno bylo povědomé: "google cabicar list přání".

Vyhledávač Google: "List přání od Cabicarů jsem vám našel, ale kde jsem sakra já??

Honzík 2

Dvouletý synovec Káti běhal kolem nás a co chvíli zastavil o něčí stehno.

Pak úplně zaklonil hlavu, aby zjistil, ke komu vede.

Dost se vyděsil, když dohlédl až na konec a zjistil, že tam jsem já.

Honzík

Stavila se tu Kátina sestra se dvěma dětmi. Její dvouletý Honzík je mužem velkých ambicí. Pokoušel se zdvihnout kanálovou mříž - asi 5x těžší než je on.

Když na ní stál.

Děsně jsem mu držel palce!

Svatební oznámení: Přítel houslista

Drahý mistře,
dovolujeme si Vám oznámit svatbu, na níž Vás tímto zveme i s paní.

Budeme k sobě nyní míti blíže, jako kolegové. Ty hraješ druhé housle ve filharmonii, já je hraji, co jsem poznal svou nastávající. Vím, jak moc jsi vždy musel cvičit a já budu mít také se vším šmytec.

Moje nevěsta se mnou bude držet basu, teď už jen sehnat někoho, kdo by nás mohl zabásnout. A hostina je zajištěná, takže bude i něco do trumpety. Vyšlo to na dost peněz, čímž přijdeme i na buben - ale nechal jsem si opravit zuby a tak noty na něj už nemám.

Díky mým hloupým poznámkám jsem zjistil na vlastní kůži, že nastávající tchýně je virtuozem na bicí. Já jsem bitý nástroj. Sám ovládám jen krucinál a fagot.

Chtěl jsem zkusit harmoniku, jenže nevím, kterou vybrat. Je Ikarus dobrá značka?

Také mne napadlo, že by Káťa mohla něco zahrát. Je nesmírně inteligentní a má opravdu vysoké čelo.

Kostelík, kde se budeme brát je úplně vykradený, nejsem si jistý, zda najdeme aspoň pár andělů na křídlovku.

V úctě
Martin + Káťa

Svatební dary 2

Dostali jsme svatební dar: digitální váhu. Váží s přesností na deko! Káťa ji zatím testovala na mě.

Vážil jsem se před večeří: 79,9kg. A po večeři: 78,7kg.

Nevěsta je z dárku úplně nadšená!

Bez teplé vody 2

Stále teče jen studená voda.

Kohoutku s teplou vodou nepomohly ani tři cédéčka Eltona Johna.

Už nás mohou zachránit jen Dennis a Junior.

Doslovný

V chodbičce byl zase černý koberec. Tchýně nařídila, ať se ty chlupy vykopou ven.

Káťa kopla do mě zase jen díky preciznosti a faktu, že odstraňuji příčinu, ne jen následky.

A Dennisovi se líbilo, když letěl dveřma - vrtěl ocasem, myslel, že to je nějaká hra.

Co to je?

Vyšel jsem z obchodu. Venku čekala Káťa s Dennisem - podávala mi plný sráček, abych ho vyhodil.

Nahlédl jsem dovnitř.

"A hele, tchýně už poslala svatební dar?"

Bez teplé vody

Myl jsem se ve studené vodě.

Při anatomické kontrole by prokázali kdo z nás je nevěsta jen testy DNA.

Ještě hektičtější přípravy

Během svatebních příprav může dojít k mnoha kolizím. Od nesplněných objednávek, přes plánované dovolené příbuzných až k zrušení sňatku.

Nebo přestane téct teplá voda na pár týdnů.

Dennis mě poprvé neměl problém najít i v hustém davu.

Víte, že nevěsta a ženich v koupelně vám mohou přinést štěstí? Chcete přivést štěstí do vašeho domova?

Svatební oznámení 5

Byl jsem v Copy centru nařezat svatební oznámení. Vzali je a odešli dozadu ke strojům. Po čtvrt hodině se někdo od nich vrátil, omluvil se, že to tak dlouho trvá a požádal mne, abych měl strpení, že to za chvíli bude.

Procházel jsem se mezi kopírovacími stroji a po pár minutách si všiml, že postupně kompletně zmizela obsluha. U pokladny nikdo, u kopírek nikdo... Stál jsem najednou sám v celé hale.

Prošel jsem tedy až dozadu a viděl až do místností, kde vyráběli věci na zakázku. Evidentně měli nějakou oslavu. Vždycky někdo pronesl přípitek nebo co a ostatní padali smíchy.

Pak jsem si všiml, že každý drží jedno naše svatební oznámení.

Další místo, kde už se nesmíme ani ukázat.

Komedie plná omylů

Byla tu pošťačka, ptala se, jestli je doma Cabicarová. Řekl jsem, že ne, že jsem tu jen já a pes. Zeptala se, jestli jsem její druh, tak jsem řekl, že zatím ano a příští týden se bereme. Chvíli zírala a pak tu nechala nějakou složenku.

Byla na Kátinu mámu.

Co se vlastně stalo: ze mě je gigolo, Káťa bude u všech moje nevlastní dcera (kdykoli jí políbím na veřejnosti, půjde o incest), celý barák se dozví, že je tchýně na zajíčky a chtěl bych být při tom, až jí budou gratulovat k její svatbě...

Svatební oznámení 4

Byl jsem v Copy centru, jestli by mohli oznámení i nařezat, protože nám se to podařilo jen s katastrofálními následky. Málem jsem nařezal i tchýni.

Včera mamka polila jeden arch mlékem. V Copy centru je vybalily z igelitu a daly mi je do krabice, aby se lépe nesly s tím, že na to nemají stroj. Tak jsem šel jinam.

A pak začalo pršet.

Stali jsme se prvními novomanžely, co budou rozesílat svatební oznámení zkropené slzami předků.

Navíc pozvánky na svatbu dojdou až po svatbě.

E-Svatební oznámení

Svatební oznámení 3

Tak hádám, že páter Kuník asi nepřijede. Dal jsem si jeho jméno do automatických oprav, ale teď už je pozdě.

Ale možná si překlepu "d" ani nevšimne.

Svatební oznámení 2

Motiv židovské hvězdy na snubním prstenu, který leží na pravoslavné Bibli, jíž grafik omylem považoval za hebrejštinu, je již dostatečně multikulturní pro čelní obrázek svatebního oznámení.

Když tchýně citát z Listu Korinťanům se zkratknou "Kor" přečetla jako "Korán", došlo mi, že moji kolegové z fakulty si je založí jako výstavní kus do svých religionistických sbírek.

Ó můj Buddho, kde je Tao?

Svatební oznámení

Naše maminky se sešly a mimo jiné se podívaly na oznámení. Moc se jim líbilo.

Ale pak si vzaly brýle a společnými silami se jim podařilo ho přečíst. Živě se zajímaly o podrobnosti.

Jako například, jestli by se stačilo ještě vytisknout i nějaké, co by mohly ukázat příbuzným, aby se před nimi mohly ještě ukázat.

Tchýně z druhé strany

Mamka volala švagrové. Omluvila se, že jí vzbudila a uklidnila ji, že na ni nemusí čekat, protože má klíče a může jít klidně spát.

Pokud jsem slyšel, tak odpověď bráchovy ženy zněla jako tú-tú-tú.

Libuše

Káťa je velice nadaná nevěsta, už získává magické schopnosti manželek.

Například dokáže předpovídat budoucnost.

Kdo může vědět, co se stane za hodinu, za den... A ona přesně věděla, kdy budu vysávat, mýt nádobí, utírat...

A to zlé proroctví mi bylo sakra naplněno!

Rytí na prstýnky

Byl jsem ve šperkařství, odkud máme prstýnky nechat doplnit rytí. Přede mnou byl pár, co přišel na zkoušku snubních prstenů. Zatímco ona žvatlala s prodavačkou, zakecal jsem se s tím chlápkem. Menší než já a mnohem, mnohem menší než jeho nastávající. Ukazoval mi prstýnky, co vybrali.

"Tenhle je můj a tenhle větší je mé drahé polovičky."

"Tak to přitlač."

"Cože?"

"Ty máš spíš drahou tříčtvrtku, možná i dvě třetinky."

Když se konečně mohl nadechnout, poděkoval, že konečně našel způsob, jak jí představovat příbuzným.

Teď už jen čekám uříznutou koňskou hlavu v posteli od jejího Kmotra.

Svatební květiny

Náš cit pro data začíná být příslověčný. Jako oznámit svatbu na apríla nebo vyřizovat ji v pátek třináctého.

Když jsme přicházeli, měl jsem dojem, že je v květinářství nějaká demonstrace.

Jsou dny, kdy vás v květinářství neuvítají s nadšením, i když přicházíte s velkou objednávkou, která ovšem vyžaduje dlouhé dohadování. Například na den zamilovaných, den Matek, den Žen... Absolutně nejlepší datum jsme si vybrali my.

Den před vysvědčením.

Prakticky nás vyhodili.

Objednáváme svatební květiny

V květinářství jsme hodně dlouho čekali, protože zrovna vázali nějakému chlápkovi obrovskou kytici.

"Asi jde žádat o ruku." - pošeptala mi Káťa.

A já zrovna přemýšlel, co mohl tak strašného provést.

Svatební dary

Káťa rozesílala svatební oznámení mailem. Dostala odpověď od nějakého spolužáka co teď šéfuje někde na sociálce, který se zajímal, jak zvládáme přípravy. Odepsala mu, kolik nás svatba zatím stála a co ještě musíme zařídit.

Včera jsme dostali další svatební dar.

Potravinové lístky.

Tisk svatebních oznámení

Byl jsem v Copy centru zeptat se na tisk svatebních oznámení. Říkal, že mi udělá propočet a vytisknou to podle toho, jak moc na to spěcháme.

Řekl jsem, že trochu ano, protože svatbu máme příští týden.

Pak mě asi deset sekund pozoroval a čekal, kdy se začnu smát.

Pincovky

Přišla rozlobená tchýně, že uklouzla na pincovkách kolem mísy na záchodě. Tentokrát se mi to už nepodařilo svést na Dennise.

Prý si mám k tomu sedat, když se netrefím.

Takhle to začíná: nutí chlapa čůrat v sedě, pak vám začnou do pití přidávat estrogen, a nakonec se jednou probudíte s voperovanou dělohou.

Recese

Káťa si objednala pití, ale nemohla ho otevřít. Vzal jsem tedy láhev, divoce s ní zatřepal, strčil jí Kátě před obličej a otevřel.

Nevěřili by jste, jak dokáže vyděsit neperlivá voda.

Jdeme spát

Ten pes mi zase leží na posteli!

"Dennisi, zahrajeme si, ano? Tak ten polštář jsou Sudety a ty budeš hrát němce."

Ani se nehnul, on hraje jen Ležáky.

Povlékáme

Převlíkáme postele a vysáváme je od chlupů. Dennis nesnáší vysavač, tak rychle zmizel.

Tentokrát zmizel dokonale a Káťa ho nemohla najít. Nevím, proč vždycky obviní mě: "Co jsi s ním zase udělal?!"

Dušoval jsem se, že nic a prošlo mi to.

Ale pak moje deka přešla pokoj a začala pít z misky.

U zubaře 10

Ptal jsem se Dennise Smrdidecha, jestli se mnou nechce jít zítra k zubaři.

Říkal, že on už zubaře má, ale je teď v Afgánistánu.

Speciální protichemická jednotka. Odjeli ma misi dvě hodiny poté, co se k nim objednal.

Náhoda?

U zubaře 9

Půlka obličeje, co mi zubař umrtvil, zase ožívá. Resurrection!

Zítra se na recepci u zubaře představím jako Duncan MacLeod.

U zubaře 8

Po hodinové práci mě zubař požádal, abych ještě více rozevřel ústa.

On už byl uvnitř, ale potřeboval tam ještě dostat míchačku s amalgámem.

U zubaře 7

Zubař potřeboval sterilní prostředí, tak mi kolem stoličky postavil jakousi silikonovou plentu. Aby mi nevadila v dýchání, kousek odstřihl.

Vzal jsem ho Kátě na prsa.

Nebyla z dárku nadšená. Spíš naopak. Ale umrtvení se zúročilo, druhou facku jsem vůbec necítil!

U zubaře 6

Víte, docházím k názoru, že proces umrtvení u zubaře (což je vlastně smrtící injekce), není dramaticky doceněn. Myslím, že je suché jen přijít s injekcí a píchnout ji. Něco tomu chybí.

Představuji si lékaře s tou jeho anestezií, jak přichází k ústům a tím správným tónem pronese:

"Hasta La Vista, baby!"

...a spadne mu současný Windows.

U zubaře 5

Asi už vás taky někdy umrtvili - třeba u zubaře...

Dost děsný pocit, když se vám z půlky tlamy stane zombie.

U zubaře 4

Když jsem se objednal k zubaři na zítřek, ptal jsem se, jestli mě zase bude umrtvovat.

Prý snad ne.

Všechny mé orgány si oddechly, poslední dobou jim chodí úmrtní listy častěji než jídlo.

U zubaře 3

Byl jsem u zubaře. Snažil se mi dostat do dásně, ale půlka pusy se dost bránila. Tak vzal injekci a rozhodl se, že ji zabije.

Musel počkat, než sepíše poslední vůli.

Bylo v ní, že si druhá půlka má sehnat vzteklinu a kousnout ho!

U zubaře 2

Když zubař pracuje na sedmičce, je to tak hluboko v ústech, že mnoha pohyby může škobrtnout a spustit dávicí reflex. Jen udržet můj jazyk stálo sestru i doktora nejvíc sil. Prý bych mohl jít na olympiádu.

Uzvednu dva lidi jazykem.

...pokud vám to nepřijde směšné, představte si zubaře a sestru, co mi visí z pusy a klepou ve vzduchu nožičkama;-’

...Omluvte smajlík s polovičním úsměvem, ale jsem jako Sly Stallone, půlku tváře mám mrtvou.

U zubaře

Byl jsem zase u zubaře, chudák si se mnou vždycky užije. Pokaždé dlouho zkouší postupovat obvyklým způsobem, ale když mu začnu čistit zářivky a musí mne se sestrou strhávat ze stropu, přikročí k anestezii. Vždycky mě musí nakonec umrtvit.

Myslím, že mu nejvíc komplikuji práci tím, že k němu chodím živý.

Nabuzený pes

Byli jsme v kině na WANTED. Skvělý film, jen je tam vždycky špatně slyšet. Cokoli pod 100dB.

Dennis mi zalehl postel, trucuje, že jsem ho nevzal s sebou. Několikrát jsem ho slušně požádal, aby odlezl, že si chci lehnout. Pak jsem ho uklidnil, že stejně o nic nepřišel:

"Byla tam jen spousta háravých fen, všude strašně smradlavé louže, cpali do nás pořád piškoty a ještě jsme museli sedět v parku plném neoznačkovaných stromů, fakt nuda."

Káťa přiběhla, proč ten pes tak hrozně vyje.

Řekl jsem jí, že jsem pouštěl film s houkajícíma sanitkama.