Před kostelem jsme dostali talíř na rozbití. Přenechat ho Kátě se neukázalo jako dobrý nápad. Já, jako zkušený rozbíječ (za ten rok jsem její mamince kompletně obnovil obsah kredence) vím, že ho stačí pustit a je na maděru. Káťa ještě nikdy talíř nerozbila (byla to talířovo-rozbíjecí panna) a pro zajištění platnosti daného úkonu, pod tlakem fotoaparátů i kamer, s ním švihla, až se kruh svatebčanů musel o pár kroků rozestoupit. V Izraeli by ji zatkli za sebevražedný útok.
Můj úkol byl smést střepy. Dlážděné nádvoříčko před kostelem se proměnilo v prospektorské území a skýtalo svatebčanům vítanou zábavu. Kdekdo mi naznačil špičkou boty: "Ještě tady!"
Měl jsem pocit, že tam bráška v rámci zpestření příprav roztřískal před obřadem servis pro Ali Babu a čtyřicet loupežníků.
