K nevěstě jsme dorazili asi s hodinových zpožděním oproti původnímu plánu. Narozdíl mé strany u ní panoval klid a pohoda. Svědkyně seděla na gauči, pokuřovala, Káťa byla nádherná a jen čekala na mě.
"Vy nestíháte a my jsme dávno hotoví!" - smála se mi uvolněně.
"Kde mám tchýni?"
"Á ta... Šla se psem."
"A budeš si brát závoj, náhrdelník, náušnice, rukavičky, boty... Víš, že máš zatím na sobě jen šaty?"
"Proboha!"
Pár minut před obřadem: nevěsta takřka v negližé a její mamka si šla zavenčit.
Kdyby utíkaly před náletem, město by už bylo rozbombardované a piloti si dávali pivo.
