Když jsme vcházeli do baráku, ve dveřích jsme se sešli se sousedkou a dvěmi devítiletými kluky. Jeden, blonďatý něco zaníceně vykládal a Dennis na ně začal vrčet.
"Dennisi! Ticho!" - když Káťa křikne, je to tak autoritativní, že všichni zmlkli.
Pes se začal cpát do dveří s klukama, aby byl uvnitř první. Káťa ho musela popadnout: "Dennisi, ty blbečku, necháš je projít?! Okamžitě zpátky potvoro jedna!"
Pak vznikla menší zácpa, protože blonďáček se vrátil, aby nám podržel dveře a mohli vejít před ním.
U výtahu jsme šli každý na jínou stranu chodby, ale Dennis se je snažil pronásledovat a vrčením zahnat - on je přeci v baráku pánem.
"Dennisi! Ty jsi ale hajzlík, jak se to chováš?! Mazej domů, počkej, jak to schytáš ty mizero, dneska vůbec neposloucháš!"
Ten kluk se přitiskl k výtahu a nechal nás projít. Káťa popadla Smrdidecha a vtáhla ho za kšíry do bytu se slovy: "Padej dovnitř, ty černá obludo! Víš co, Dennisi? Budeš chodit jen na vodítku!"
Zahlédl jsem ještě, jak se ten kluk konečně odvážil odlepit od dveří výtahu a úlevně vydechl:
"Jo ten pes je taky Dennis!!"
Manželka je zlá a žere malé děti.
