Doma jsme spávali s bráchou na palandě. Byla vysoká, ale neměla žádný žebřík - bráška si našel způsob, že šlápl na mou postel, na klavír vedle postele a byl v pelechu.
Nikdy ho nezastavilo, že občas na mé posteli ležel i můj obličej.
Ani se nenechal rušit v rozsáhlých debatách s druhým bratrem při cestě do postele něčím teplým, hluboko zabořeným pod chodidlem do matrace, co zoufale huhňalo.
