Zastihla nás na poslední chvíli zpráva, že zemřel náš oddávající farář. Vypravili jsme se do kostela s více jak půlhodinovým zpožděním a vědomím, že nikdy nebudeme nikde včas. Vypravovat se někam a nestíhat se stalo naším syndromem.
Tentokrát se nám ale podařilo přijít včas.
O 23 hodin a 33 minut.
Kostelníkovi jsme tvrdili, že jsme přišli na ten nácvik.
