"Na těch hodinách stejně není poznat, kolik je."
Jsou to hodiny s prázdným ciferníkem a jako ručičky mají geometrické tvary trojúhelníku a jakéhosi šišoidu.
"Náhodou jo." - bránila je Káťa "Je právě čtvrt na sedm" - odhadla zhruba polohu "...bude" - upřesnila úhel, protože jeden z tvarů netrčel přesně na patnácti minutách. "Takže je za pět minut šest." Všechny hodiny totiž tady jsou s různou tolerancí přesnosti - od deseti minut výše a čas se pak přepočítává.
Tím jsem zjistil, že úlohou hodin není poskytnout přesnou odpověď, ale obecně uspokojivou, která lze jakkoli vyložit. Tak vždycky chodíte včas a všechno stíháte - a pokud ne, vždycky se můžete vymluvit na ty hodiny. Podobně fungují u žen i další zařízení.
Jako třeba váha.
