Stránky

Přihlašte se ke sledování

úterý 29. prosince 2009

Šmoulí záhada

"Jakou myslíš, že můžou mít barvu Šmoulí modřiny, když jsou modří?"

"To netuším. Až jednoho potkáme, zmlátíme ho a podíváme se, jo?"

Téma téměř na disertační práci.

čtvrtek 17. prosince 2009

Auta Little Jacoba

Pokud budete někdy opravdu zoufale potřebovat peníze nebo vám prostě budou přebývat body života, můžete zkusit práci pro Little Jacoba. Vždy začíná na stejném místě, vyzvednutím auta. Tedy... Auto není to přesné slovo, protože to, co najdete na místě, má jízdní vlastnosti asi jako cihla. Je to skutečný poklad, který musel být hodně dlouho zakopán na tom nejzapadlejším vrakovišti, poté, co projel drtičkou odpadků. Několikrát.

Zvlášť skvělé je, že v některých pracích vám dokonce běží limit, do kdy kam máte dojet. Snažit se stíhat čas v tomto "autě" je jako jízda na quadruplegické želvě s nadýmáním. Měli by jste víc šancí, kdyby jste zastavili žirafu na dětském kolotoči a chtěli, aby stíhala letadlo na obloze.

Navíc jedna dobrá rada: Po celém Liberty City budete potkávat spoustu ohořelých vraků, ze kterých zbyla jen karosérie. Bez kol, sedadel, volantu, motoru, prostě pouhá kostra. Na ty zvlášť bacha, až vás budou předjíždět...

středa 16. prosince 2009

GTA IV. a doprava

Už jsem to nevydržel a prostě musím napsat o strašlivém chování řidičů v GTA 4. Vývojáři by si měli uvědomit, že svým pojetím nejsou dobrým příkladem a navíc jsou nesmírně nebezpeční!

Já nepatřím mezi hráče, kteří hrají Grand Theft Auto stejně jako Carmageddon, kde získáváte body za přejíždění civilistů. Snažím se jim vyhýbat, někdy na ně i troubím, dělám všechno pro to, abych je zbytečně nepřejížděl, kdykoli jedu přes chodník. Ovšem je pravda, že v plné rychlosti se tomu vyhnout nedá a Nico sotva stihne zapnout stěrače. Ale Nico se často omluví, s tím svým roztomilým přízvukem "Sórý!", někdy i přidá "Moje chyba." nebo "Ještě, že to není moje auto..." - což je rozhodně lepší, než když tam pár důchodců zůstane ležet rozmašlovaných na cucky a nikdo by neřekl ani popel.

Jsem také jistě jeden z mála hráčů, kteří dokonce dávají pozor i na semafory. Vlastně je smetu jen v případě, že tam pár blbců stojí na červenou a blokuje tak dopravu.

Ale chování řidičů v GTA 4 je neslýchané - jeden příklad: jedete si takhle po dálnici, v protisměru, snažíte se vyhýbat všem autům (ve 240km/h to vyžaduje velkou pozornost) a najednou do jednoho auta prdne, změní pruh. Ne proto, že by předjížděl jiné auto, jen tak. Prostě se mu zdál už jeden pruh moc ojetý nebo jen chtěl zkusit, jestli ten druhý pruh je také tak nudný, jako ten první a zkrátka, neštěstí je hotovo.

Co potom s takovým zcela nezodpovědným řidičem? Policie se o něj nepostará a jak jsem psal již v zápisku Flirtování, možnosti interakce jsou v GTA velmi omezené. Strčit do něj je nic, proti přestupku, který udělal a co způsobil, můžete ho praštit pěstí, ať už levačkou na medvědy nebo pravačkou, které se i Nico bojí, ale špatný řidič jen posbírá zuby, zatlačí těch pár žeber a dál bude páchat své zlotřilé přestupky. Proto bych chtěl přistoupit k pravidlu "3x a dost", které se nyní praktikuje v celé Evropě. V GTA 4 ovšem nemáte šanci potkat stejného řidiče víckrát - respektive nikdy nevíte, jestli je to ten stejný hříšník, takže jsem nucen uplatnit redukované pravidlo na tzv. školské: "Jednou a dost!".

AK-47 dává nejlepší poučení na které do smrti nezapomenete.

Další zápisky...

úterý 15. prosince 2009

Zraněný člověk u veterináře

Už se mi téměř zahojily dlaně i koleno, co jsem si rozbil minulý týden. Není to nic, o čem bych psal, kdyby se to nestalo cestou k veterináři. I když totiž přijdete se psem, ale teče krev z vás, hodně ho to překvapí. Sestra nebyla schopná slova a doktor ještě stále hledá správnou rasu.

A když strkal zase Dennisovi teploměr do zadku, držel jsem se raději stále prdelí u zdi.

neděle 13. prosince 2009

Lásku si za peníze koupíš

Říká se, že lásku si za peníze nekoupíš. A není to pravda. Protože první, kdo mi dneska popřál k narozeninám byl můj operátor. Aby něco nezameškal, jeho gratulační smska mne vzbudila už v 7 ráno.

Takový úchylný vztah vás přijde asi tak na dva tisíce měsíčně.

pondělí 7. prosince 2009

Debilita

Kuřáctví

Cesta k veterináři

Dennisovi, asi jako každému psovi, který už poznal cestu k veterináři, se vyvinula mimořádná schopnost mimiker. Dokáže neuvěřitelně věrně napodobit dvoutunovou lodní kotvu.
Káťa má skvělý aforizmus:

Jít se psem k veterináři je jako jet autem se zataženou ruční brzdou.

Děti


sobota 5. prosince 2009

Vzácnost

Dennis má zase průjem. Nejde jen o to lítání s ním neustále ven, ale proč ten debil to nedokáže hodit na první místo, kam to jen jde? To přeci má společného Smrt a průjem: když přijde, musíš jít.

Ale kdepak, to je taková vzááácnost! Jako bych slyšel naší tetu... Půl parku jsme oběhali, než se uvolil přičupnout u jednoho stromu. A i tak by to ze sebe nevydal, kdybych jsem mu neslíbil, že právě na tom místě vybuduji kostel a bude to slavné poutní místo.

Aspoň já se tam málem zjevil!

čtvrtek 3. prosince 2009

Kolotoč

Značení

Dovolená

Komando

Santa

Analfabetismus


Loser

Aero Vodochody má pěknou vrátnici. Prochází přes ní občas milionáři, kteří využívají přistávací plochu pro své proudové letouny.

Okamžik cítit se jako boháč pominul ve chvíli, kdy můj pilot oslovil obsluhu: "My jsme tu pro Cessnu."

Protože jsme nepřijeli autem, zavolali ochranku, aby nás k letadlu odvezla. Ani před velmi hezkou blondýnkou v uniformě bezpečnostní služby jsem neměl šanci užít si auru lidí z horních deseti tisíc. Pilot se totiž naklonil do auta a položil jí snad tu nejstupidnější otázku, jakou by člověk nevymyslel:

"Jedete na letiště?"

Velmi rychlá schůzka

Volal mi kamarád, jestli by mi nevadilo, sejít se nad projektem. V letadle. Z Prahy do Benešova.

Nevěřili by jste, jak konstruktivní může být dialog, když sluchátka s mikrofonem má jenom pilot.

A vzlétáte dvacet minut před západem slunce.