MÍSTO ČINU

Dárek k vánocům

Dostali jsme pánvičku na palačinky. Takovou tu s rozvodem tepla, teflonem nebo kdovíčím ještě, jak se nemusí používat tuk a nic se nepřipaluje... Je úžasná! Zatím jsme našli jen jednu nevýhodu.

Je na ní varování, že se nesmí vystavovat velkému ohni nebo žáru, takže ji nemůžeme použít k vaření na sporáku.

Koupelna

Při použití cizí koupelny je nejobtížnější najít obdobu toho, co používáte doma. Po nějaké době se mi podařilo rozdělit lahvičky, spreje a krémy na věci švagra a švagrové. Aby jste rozuměli: něco je po vaně, něco v třípatrové poličce nad vanou a něco v třípatrovém stolečku vedle vany. Věci švagrové se daly poznat. Většinou na tom bylo něco jako "for women", celá jedna polička obsahuje nádobky se společným nápisem "foot". Na jednom patře jsem našel šampóny pro nejrůznější druhy vlasů. Skoro jsem litoval, že já mám jen jedny.

Další patro nad vanou byly krémy a péče o pleť. Jedna pasta byla buď šíleně zelená maska nebo něco děsivě zkaženého. Raději jsem se toho nedotýkal. Celé jedno patro jsem vůbec nedokázal identifikovat, myslím, že ženy pečují i o věci, o kterých nemáme ani zdání.

Po vaně jsem našel mýdla, něco s dávkováním jako na mytí rukou, ale s nápisem "intim" a dětské šampóny. Území vedle vany jsem také označil "Hic sunt leones", zvláště díky rasistické lahvičce "anti-cellulite", což značí předsudky proti něčemu nebo prostředek k vyvraždění rodu Cellulů, který se dochoval z Antiky.

A tím se konečně dostávám k seznamu věcí od švagra:

Sprchový gel.

Ošetření

Potřeboval jsem náplast. V domácnosti s dětmi najdete spoustu druhů. Rozhodoval jsem se pro Barbie, ale nakonec to vyhrál Batman.

Až na to, že na mne při žolíkách zaútočil Joker.

VZDĚLÁNÍ

Na saních

Už tu nejsme sami a vyrazili jsme na sáně. Malá neteř Šárka udělala Kátě nádherné srdce ze sněhu. Pak jsme došli k jejím rodičům. Vyčerpaně seděli v půlce kopce, kašlali a klapali po dechu. Chtěl jsem, aby jim také udělala radost.

Ale říkala, že neumí plíce.

Spěcháme na vlak

Chtěli jsme jet do Jedlové a vypravili jsme se jen tak tak - sotva 10 minut před odjezdem. Na nádraží to máme naštěstí kousek, takže jsme všechno nádherně stihli a dokonce jsme nemuseli platit za lístky!

Zvláště díky náhlému rozhodnutí, že do Jedlové nepojedeme a faktu, že žádná průvodčí nekontroluje cestující stojící na silnici pár set metrů od nádraží.

Probdělá noc

Jsme sami doma u Kátiny sestry. Zatímco si ona s rodinou užívá dovolenou, hlídáme jejich jezevčíka Juniora. Bude mu 15 let, takže už říkáme Senior. Druhou noc nás nenechal spát, protože celou noc kňučí a štrachá v kuchyni. Ale tentokrát jsem ho v půl čtvrté ráno přistihl, co tam vlastně dělá: škrábe na sporák!

Během nuceného nočního bdění jsme aspoň začali hromadit teorie, proč to dělá. Zatím ta nejpravděpodobnější je, že teskní po páníčcích a sporák představuje Zeď nářků. Máme ovšem i jiné:

• Je to debil!
• Jede mu vlak a snaží se dostat na nástupiště 9 a ¾
• Snaží se dostat do Příčné ulice
• Snaží se dohonit Alenku v Říši za zrcadlem. Vlastně za sporákem.
• Je to kretén.
• Je náměsíčný.
• Je to vypatlané, harašící pako.
• Chce utéct do Narnie a má jen mlhavou představu, jak vypadá skříň.
• Je to totální magor.

Máte nějakou další teorii?

Odjíždíme ke švagrové

Koupit lístky nemusí být úplně jednoduchá záležitost. Když jsem na Masaryčce kupoval jízdenky pro mne s manželkou a ty dva psí dědky, řekl jsem jasně "Dva dospělí a dva přestárlí psi." Pokladní to ale asi brala jako žert a až ve vlaku nám průvodčí oznámila, že jízdenku pro psy vůbec nemáme.

Prodala nám tedy za 30kč další jízdenky poté, co se třikrát zeptala, kam jedeme, i když to měla na jízdence.

V motoráčku jsme se od další průvodčí dozvěděli, že jízdenky pro ty naše psiska nejsou platné, protože byly jen na minulý vlak. Nicméně vymyslela, že nám bude počítat jen jednoho psa a na druhého budeme mít předešlou jízdenku.

Prostě, kdyby se někdo vyptával, jeli jsme z Prahy jen s jedním psem a ten druhý přistoupil v Děčíně.