Káťu převedli z gynekologie do porodnice, jsme tu na první kontrole. Čekám na chodbě s ostatními tatínky. Zjistil jsem, že si v nové bundě s myšákem Mickeyem připadám mnohem lépe, než stodvacetikilový chlap vedle mne s velkou bílou kabelkou.
Čekáme na kontrolu před prenatální ambulancí. Právě tam vešla asi pětiletá dívenka s rodiči. Buď přišli ti rodiče zatraceně pozdě nebo ta holčička nečekaně brzo...
Když někdo vyšel z ambulance v porodnici a za sebou jsem zaslechl: "Uf, naštěstí to nic nebylo, ale měla jsem vážně strach!" čekal jsem středoškolačku po divokém mejdanu s obavou nechtěného těhotenství. Pak jsem se otočil, uviděl sedmdesátiletou stařenku a došlo mi, jak jsem se mýlil. Zjevně mají divoké mejdany i na univerzitě třetího věku.
Sedím v čekárně porodnické ambulance s ostatními nastávajícími tatínky, mezi námi je i jedenáctiletý kluk, napůl černoch. Hraje něco na Iphone a mezitím stíhá přepínat hudbu a chatovat. Je neuvěřitelné, co s tím zařízením dokáže! A jak se dívám na těhotenskou průkazku s papíry k porodu v jeho druhé ruce, napadá mne, že možná měl cvičit ovládání úplně jiného zařízení...
