Ve výtahu

Fronta kočárků před výtahem. Přichází zima, rodiče s dětmi se stěhují z hřišť do dětských koutků. Já jel jen nakoupit a když jsem se konečně dostal s Viki v kočárku do výtahu, nacpala se k nám asi padesátiletá anglicky mluvící cizinka. Zmáčkla si třetí podlaží parkingu a já naopak třetí patro obchodů. Rozjeli jsme se dolů a madam se vyděsila: "Oh shit!" - a začala zuřivě mačkat stejné patro, kam jsme jeli my. Zjevně nepřemýšlela nad rozdíly mezi tlačítky -3 a 3. Ve třetím podzemí se otevřely dveře, ona nevystoupila, jen se otočila a velmi pokorně pronesla: "Oh, sorry..." Mávl jsem rukou, protože v nákupním centru Palladium jezdím i půl hodiny, než najdu správné patro. Zastavili jsme v přízemí, protože výtah předpokládal, že někdo dole vystoupil a mohl by být volný, takže si nás vlastně někdo přivolal. Otevřely se dveře výtahu a uvítaly nás stejné tváře, od kterých jsme před chvílí odjeli. Jen velmi překvapené. "Im sorry, sorry..." - koktala paní ve dveřích a ukazovala nahoru i dolů, jako by právě zjistila, kudy ten výtah jezdí. Ostatně jsme vypadali, jako že jsme jeli trasu nejprve projet. Dveře se zavřely a pokračovali jsme do mnou zvoleného patra. Přijeli jsme do trojky a madam nejdříve opatrně vykoukla, protože už si nebyla ničím jistá. Zřejmé všechno vypadalo bezpečně, tak se na nás ještě otočila, usmála se a vykročila, že vystoupí. Jenže tenhle výtah byl stavěn na pěkně svižné zákazníky, ani nespočítám, kolikrát mne přivřel mezi dveřmi. Dveře se začaly zavírat ve chvíli, kdy se opět otočila dopředu. Lekla se a uskočila zpět. Jeli jsme zase dolů. Oči se jí rozšířili hrůzou a zakryla si ústa: "Oh shit Oh shit..." - otočila se k nám: "Oh, sorryyyyyy..." Musel jsem se smát, až jsem se opřel o stěnu. Zastavili jsme v přízemí. Během otvírání dveří se paní pokusila schovat v rohu, protože tam stále čekaly maminky se svými dítky - a kupodivu, stále ty samé! A teď byly nejen překvapené, ale i nas...štvané. Madam to nakoenc bylo trapné, tak vykoukla a hlesla: "Im sorryyyyy, very sorry..." - a rychle začala mačkat první trojku, kterou nahmatala. Pochopitelně -3. Rozjeli jsme se znovu do parkingu. Řehtal jsem se, až jsem si musel sednout. A paní jen: "Oh shit, shit, shit, shit!!!" Tvářila se, jako bychom jeli do samotného pekla. Podařilo se mi sebrat a zmáčknout si znovu třetí patro. Výtah cinknul, otevřel dveře ve třetím parkingu a cizinka se dívala zoufale na mne a do toho nehostinného prostoru aut. Rozhodně už nechtěla zastavit v přízemí, ale zase se bála, co sama v tom nehostinném místě. Váhání se stalo osudným, dveře se zase zavřely. Jeli jsme nahoru. Paní sklopila hlavu a vmáčkla se do rohu. V přízemí se dveře otevřely. Z původních čekajících maminek už zůstala jen jedna, ostatní odjely druhým výtahem. Ta nebyla tak nervní, tak se jen udiveně zeptala: "Co tam proboha děláte?" Do zavírajících se dveří jsme jen stačil zavolat: "My? Vy jste ve všech patrech, kde jsme zatím zastavili!" Jeli jsme do třetího, otevřely se dveře a mohl jsem s Viki vystoupit, jelikož paní už nestála ve dveřích. Otočil jsem se, jestli také jde, ona se na mne provinile dívala a pomalu se pohnula. Příliš pomalu. Dveře se zavřely. Zevnitř se ozval skřek, mizející v hloubce: "Oh shiiiiiiiiiiiiiiiiii...." Do obchodu jsem lezl po kolenou, protože jsem nemohl dýchat. A to je konec, milé děti, jestli ta paní nevystoupila, tak tam jezdí dodnes.

Přestěhovaná postel

Stěhovali jsme postele a našli pod nimi celkem 62Kč. Rozhodli jsme se, že budeme stěhovat postele asi 16x denně.

   Ještě nějakou dobu bude trvat, než si zvyknu, že přestěhované postele jsou jinde. Už 2x jsem si na ně sedl, narazil si zadek o podlahu a jednou prohmátl do prázdna, když jsem se o ně chtěl opřít. Ale ze všeho nejhorší je můj zvyk skákat šipku do postele. To byla taková blbost... ale taková blbost!!

...Tak nevím, jestli to přestěhování postelí byl dobrý nápad. V noci jsem se snažil nahmatat lampičku, kde bývala a málem jsem rozsvítil manželce prsa. Pak vstanu z postele, jdu do koupelny, vrátím se, lehnu si do postele - a postel nikde. Ale ze všeho nejhorší je můj zvyk ráno se rychle překulit nalevo a postavit se švihem nohou, teď, když mám postel vedle zdi. To byla taková blbost... ale taková blbost!!

Barack a nečas

Listopad. V USA bude další 4 roky stát Barack. Můžeme jen závidět, že se Američané budou mít kde schovat, protože u nás ještě nějakou dobu povládne pěkný nečas. Není to tak, že bych chtěl mít stále krásné počasí, ale - jak se shoduje většina meteorologů - nečas je prostě strašně špatné počasí hlavně proto, že dává prostor těm nejhorším přírodním zjevům. A pak už je jedno, jakou předpověď sledujete, protože všechny budou tvrdit, že bude nečas, ale žádná vám neřekne, jaký živel bude ve skutečnosti vládnout.