K článku Kynologická alokační exkermentologie
Psychologie ekonomického chování
The Individual in the Economy ~ Published by the Press Syndicate of the University of Cambridge
Stephen E. G. Lea, Roger M. Tarpy, Paul Webley
Cambridge University Press 1987
Grada 1994
str. 416:
Freud formuloval teorii peněz v krátké práci z roku 1908, kterou později rozvinuli další psychoanalytikové, zejména Ferenczi (1914/1976; viz sbírku psychoanalytických spisů o penězích u Bornemana 1976). Jádrem psychoanalytické teorie je tvrzení, že výkaly jsou prvním majetkem malého dítěte. Jimi získává dítě moc nad rodiči; z vhodné defekace mají radost, nevhodná defekace vyvolává zlobu. Kromě toho jsou výkaly také jednou z prvních "hraček" dítěte. Děti mají tendenci je formovat a lisovat, i když se rodiče snaží tomu zabránit. Tyto dva aspekty análního (řitního) chování se transformují během dospívání sublimací a tvořením reakcí na finanční chování. Takže šetrnost je odvozena z radosti hromadit výkaly (první dětské úspory) a rozmařilé utrácení pochází z radosti je uvolňovat.
Psychoanalytická teorie také vysvětluje povahu věcí používaných jako peníze, protože přitažlivost peněz má původ v přitažlivosti výkalů. Dítě zjišťuje, že hrát si s výkaly je zakázáno, a tak se u něj vyvíjí odpor k jejich zápachu. Proto si dítě začne hrát s blátem, až i to se stane odporným (lepí a je špinavé), a tak dává přednost písku. Od písku dítě postupuje malým kamínkům, k umělým předmětům, jako jsou kuličky a knoflíky, až konečně k penězům. Radost z výkalů se přemění v radost z peněz, které tudíž nejsou "nic jiného než dehydrovaná špína bez zápachu, která byla přetvořena tak, aby se leskla" (Ferenczi 1914/1976). V moderních civilizacích lze i papírové peníze vysvětlit anální (řitní) teorií.
Navíc vrhá anální teorie peněz světlo také na postoje k penězům, projevující se v našem každodenním hovoru. Výrazy jako "špinavé prachy" (filthy lucre), "podmazávať' (palm grease) a "držgrešle" (tight arsed) a fráze používaná dětmi "vyřizovat si svoje" (to do one's business), (případně typicky české „stojí to za hovno“) nabývají nového významu. Tento druh výrazů není omezen jen na angličtinu nebo na moderní jazyky. Jednou z nejznámějších citací o penězích jsou Baconova slova "Peníze jsou jako hnůj, nejsou totiž k ničemu dobré, pokud se nerozhází."
Anální teorie poskytuje ve skutečnosti ekonomii velmi málo. Tvrdí, že rozpoznává původní motivy některých forem ekonomického chování (např. šetření, utrácení.To je zajímavé a možná klinicky užitečné -avšak má to širší význam? Možná, že ne, ale musíme mít na zřeteli, že pro psychoanalýzu jsou peníze vždy symbolické.
Možná, že symbol výkalů může pomoci vysvětlit některé iracionality v našem chování vůči penězům, to jsou některá hlediska, kdy moderní peníze nesplňují definice ideálních všeobecně použitelných peněz. Není těžké najít transakce, pro které by uznaný symbol výkalů byl přijatelným směnným prostředkem. "
