Učit přecházet tříleté děti musíte na etapy.
Nejdříve je nutné naučit je před každým vstupem do vozovky zastavit. Pokud se naučí rozpoznat silnici od chodníku, je to úspěch. Do té doby budete stát u každé obruby, což cestu po dlaždicích velmi, velmi prodlouží...
Pak je nutné naučit rozhlédnout se. Měli jsme kocourka, co ho můj synovec jednou vykoupal, a ten se pak rozhlížel i u komína, jestli nejede myčka.
Umění rozhlížení není tak snadné, jak se zdá. Nevím, kudy běžně Ondráše vodí, ale obyčejně nečeká auta zprava nebo zleva. Nejčastěji kontroluje, jestli na nějaké nespadne, nebo jestli metro nezměnilo trasu.
Když se vám podaří naučit tříleté dítě rozhlédnout se, nadchází velkolepý a těžko vysvětlitelný úkol: podívat se přitom, jestli něco nejede. Zpočátku to budou dvě fáze. Já vím, že je pro vás dospělé těžko pochopitelné oddělit "rozhlédnout se" a "podívat se" - ale kolik je lidí, co se pořád rozlížejí a přitom vidí jen to, co chtějí. A budete překvapeni, co všechno děti vidí. Jede vláček! Jede pani s taskou! Saša, Saša jede...
Trpělivým trénováním se podaří vyselektit dopravu od okolního balastu. Tím se dostáváme k závěrečným krokům. Podívat se, jestli něco nejede směrem k vám. Což je hodně ošidná fáze, protože končí zpravidla výskáním: "Hulá, uz jede!" - a hup do silnice. Případně: "To sem teda zvedavej, co me dneska psejede."
Předchozí část vám může rapidně zkomplikovat tu následující: když nic nejede, přejít Pohnout capartem, když si z kraje chodníku udělal zastávku, je problém.. Prostě dokud něco nepojede, ani se nehne. Jinak 'to neni zádná hla'.
Mě už třeba nezbyl čas jen na poslední část, která mne hodně překvapila, jak je nespojitá. My jsme zvyklí vnímat příčinu a následek, tříletí mají tak málo zkušeností, že pro ně po příčině může být jakýkoli následek, případně nemusí následovat vůbec nic. Takže poslední úkol je: naučite se, že když něco jede, tak nejít!
A ještě malý domácí úkol: čemu se směje dítě na videu?
Řešení: Je to právě o vnímání příčiny a následku. Dítě je zvyklé, že každou věc může mít jen jeden. Když mu jí vezmou, tak o ni přijde. Definice vtipu zní: vést někoho jedním směrem a v poslední chvíli uhnout stranou. A to se přesně tady děje: Tím, že se paradoxně papír roztrne, každý má "něco". Směje se tomu, že mu nevzali to, co svíral v ruce, ačkoli jí vlastně vzali. Neraguje na zvuk trhání, sleduje to, co mu zůstalo. Fascinující smysl pro humor! Všichni se smějí jen tomu smíchu, vy můžete pochopit humor mimina:) Je bezva;-)
