Šel jsem přes nádražní halu, v jedné ruce koblihy a v druhé filtrovaného smrťáka z Coffee Heaven.
A znáte ten hrozný pocit, když něco svrbí u nosu a vy se nemůžete podrbat. Já tam celou dobu měl holuba! Všiml jsem si toho, až když jsem viděl, jak si na mne lidé ukazují.
Tak jsem se zastavil, oznámil mu, že už mi to jede, poděkoval za doprovod, připomenul, aby pozdravoval doma a rozloučil se.
Když pochopil, že z mé snídaně nic nedostane a jedna malá holčička začala tleskat, odletěl na své houmelesí stanoviště, vyhlížet další oběť, co bude mít taky plné ruce žrádla, ale nebude takový škrt.
