Proboha, prostě nám to nedošlo. Oznámit tchýni, že se budeme brát a že bude babička - na apríla - to fakt mohlo napadnout jenom mě. Apríl je v tom, že to je pravda, jenže takhle jí to budeme muset říct znovu zítra.
Měl jsem jen poznámku, že bychom jí to měli říct, až bude sedět na záchodě, protože se z toho posere, ale ustála to. Horší bylo, když jsem znovu nadhodil myšlenku koupi dvougeneračního bytu a rozvinul o název. Sama se ptala, kde budeme bydlet - tak jsem navrhl, že jí koupíme bidet, a říkali bychom mu "Babičina mísa".
Tentokrát ovšem zazářila Katka, když mamina navrhla, abychom si našli nějakou babku, která má byt a brzo umře, že bychom ho zdědili, tak jí chlácholivě poplácala po ruce s jasnou zprávou v očích: "My už právě jednu máme!"
