Stavila se tu "kamarádka doktorka", ta od jezevčíčků. Vím, že už je to tu pojem...
Jede s pacienty na rehabilitační pobyt. Prý jsou prakticky immobilní. Navíc jak pořád jenom žerou a tak jsou tlustý. Za celý den se prakticky nehnou z místa. Když se dobelhají od jídla k jídlu, je to pro ně životní výkon.
Hlavně má strach, aby se tam nezačali pohybovat a dokonce chodit, jinak je neuhlídá.
"Prostě je zavřu na pokoji a bude."
Zeptal jsem se, jestli snad není účelem rehabilitačního pobytu začít chodit. Zasmála se, že obecně ano, ale jak začnou courat, tak všechno zničí, jsou hrozně nemotorní. Nedoplatila by se za škody.
Navíc majitelé penzionu, kam s pacoušema jede, z nich nebudou dvakrát nadšení, protože docela smrdí.
"Beru hromadu hadrů, což je blbý, že je musím tahat, stejně je tam na konci pobytu vyhodím. Všechno proserou."
Když je s nimi tolik problémů, proč nechtějí nechat ty jezevčí miminka u nás?
