"Snad nebude mít výluku a nejezdí jinudy, jako posledně." - pronesl jsem ustaraně.
Přijel, nějaký muž v bílém plášti za námi si zmáčknul patro. Zastavili jsme v prvním. Ale on nevystupoval. Místo toho se obrátil na Káťu s laskavým výrazem:
"Vy sem s ním nejedete?"
"Ne, my jedeme do třetího."
"Aha." - zdvihl překvapeně obočí a já si mezi zavírajícími dveřmi výtahu přecetl:
1. Patro PSYCHIATRIE.
Káťa zrudla, zmáčkla mi ruku, až jsem téměř vykřikl a vzdychla:
"Snad budou mít nějaké silnější prášky na ten syfilis..."
Pán najednou strčil ruku mezi dveře, že prý úplně zapomněl vystoupit.
