Dokázat vidět humor života je druh umění. Zkusím sepsat jeden příklad.
Možná se někdy stanete svědky dopravní zácpy, kdy hromadná doprava stojí. Nebo je tramvaj bez šťávy a trčí ve stanici - jako se to stalo nám. Na co se určitě dívejte:
Jedno z kouzel je, že nikdo nic neřekne. Řidič zjišťuje co se děje a snaží se znovu nastartovat. Mimochodem není dobré mu radit, aby ji zkusil připojit na jinou tramvaj... Cestující po čase znervózní a po delším čase se jejich pohledy promění ve zlé a někteří začínají nadávat na poměry.
Někteří. To je zvláštní, asi v každém vozu najdete někoho, kdo je úplně mimo. Pozorně si prohlédněte cestující (což už je jen jejich pocit, že někam cestují), hledejte zvláště ty, co mají sluchátka a jsou začteni. Všimněte si, že co chvíli zvedou oči a kontrolují, na které jsou stanici, aby nepřejeli. Jeden, asi třicetiletý chlápek, už zmonitoroval stanici po šesté a ještě mu nepřišlo divné, že je to ta samá. Vždy jen na okamžik zvedl oči, vyhledal název stanice a znovu se ponořil do čtení.
Další velmi komická věc, která vám normálně nepřijde, ale když si ji uvědomíte... Prohlédněte si všechny stojící cestující. Čím déle stojí na místě, tím je to legračnější. Prakticky všichni se pevně drží. Umocňuje to psychologický pocit, že ještě cestují. I když po půl hodině ve stanici už je to pocit značně iluzorní.
A jedna z nejúžasnějších věcí je pozorovat lidi, co mrtvou tramvaj stíhají. Spocení a s dětmi se dořítí ke dveřím, vpadnou do apatické hry na cestující a ještě ten vítězný výraz: "Málem nás přivřel mezi dveře!" Rychle se podívejte na ostatní lidi ve voze. Shlédnete tváře od "Takového magora bych pohledal" až k "Zaslouží zabít", ale nikdo neřekne, že dveře se nezavřou ani kdyby moc chtěly. A pak už jen pozorujte vyhasínající úsměv, který přechází do mírně nervózního.
No a pak, pokud celou dobu sledujete sedící důchodce - ti stále spokojeně jedou.
Jednou se to pohne ne? Hlavně aby nemuseli vystupovat...
