Seděli jsme v obýváku a na chvíli osaměli. Labradorka ležela Kátě u nohou a já se rozhodl využít situace. Při přátelském drbání fenky jsem se několikrát dotkl jejích lýtek.
Nebylo to jiskření. Bylo to, jako když sáhnete na obnažený drát, který zcela ochromí vaše šlachy a už nejste schopni jediného pohybu. Muchlal jsem psa jako v transu. Celé moje já se přesunulo do těch několika dotyků, víc jsem nedokázal vnímat.
Nevím, jak to Káťa vydržela, nikdo se ještě něčeho podobného neodvážil. Když se pak konečně dopotácela za kamarádkou zašeptala roztřeseně:
"My... Myslím, že... že na to jde moc rychle."
"Co udělal?!" - vyskočila pohoršeně.
Před tím, než se skácela, hlesla:
"Hladil psa."
Sprosťák!
