Je zde konec roku a s ním i tradiční novoroční předsevzetí, která si mnoho lidí dávají, aby je porušili druhého ledna, kdy se probudí z lihu.
Ani já, ani Káťa jsme to nikdy nedělali, tentokrát však je toho mnoho, co bychom si přáli.
Předně více lžiček pro modré lachtany s oříškama. Také monopolní reproduktory nemají u čaje dost fotek. Navíc, když slovníky obalené ve strouhance visí jen tak v pavučinách a tolik se bojí zásuvek. Já sám bych moc chtěl s vysavačem po zlatém řetězu v umyvadle popíjet nescafé a dát košile na nabíječku. Ten gauč nademnou žárlivě stříká a i propisky letos mizí u součtů s plnými bačkorami. Myslím, že vlněné lampičky by omítce neměly zavěšovat puzzle na ramínka. Vždyť skříně gumových hraček už mají takhle bohatý program pod dekou s technickým lihem. A tak ať klíče zapalují všechna hlasitá vajíčka a ať vlasy kytiček na čele už do mě nestrkají svůj studený čumák!
Až mě přejdou horečky, musím ten článek trochu opravit, myslím, že mi tu chybí pár čárek v těch sáčkových větách s česnekem.
