Pravidlo psí popelnice

holding on, originally uploaded by kristenellen.

Když nabídnete psovi něco k jídlu, je několik základních reakcí: od neskutečně vycvičených, jako je Dennis, který si nic nevezme, dokud mu to Káťa výslovně nepovolí (s vyjímkou, když není nablízku, ale s Dendou jsme si slíbili, že jí to nikdy neřekneme) až k tzv. psím popelnicím, které sežerou všechno, co se kolem nich mihne a zpravidla dřív, než to dopadne na zem. Psí popelnice se obvykle nezdržují s kousáním a jsou do sebe schopni narvat kost z bůvola na jedno polknutí. Nemusím zmiňovat, že by jste rozhodně měli být u toho, když to z toho blbečka jde ven.

Mezi zvláštní druh psí popelnice patří i můj původní pes Max. Protože žije od štěněte s matkou, je ve svých pěti letech stále nedospělým psem. Od Betyny se stále učí, co je k žrádlu a co ne a zpravidla si nejdříve nechal ukázat, jestli se toho máma dotkne a pak se potom také vrhl. Jenže brzy zjistil, že kdo zaváhá, nežere. Tak přistoupéil k nové technice, kdy schramtnul cokoli, co jste zrovna drželi v ruce a vrhl na Betu kradmý pohled. Pokud se tvářila zklamaně, s chutí sousto polknul. Tím stvořil velice lidské pravidlo, které by mohlo být logo mnohých restaurací:

NEJDŘÍV TO SEŽER A PAK SE PTEJ!