Harryho našla až v kuchyni za stolem, s otevřeným nedělním vydáním Denního věštce. Děti byly uprostřed snídaně.
"Ty jsi jim udělal snídani!" - objala ho zpoza židle a políbila na tvář. Pak obešla všechny tři děti a vtiskla jim rty do vlásků. Byly tak zabrané do jídla, že to snad ani nezaznamenaly.
"Ano, dnes jsem se s medovými cornflakes obzvlášť nadřel. Tady máš svou snídani." - natáhl se k čelu stolu a odkryl stříbrný poklop, pod kterým se skrývala úžasně vonící káva se smetanou, vajíčka a opečené tousty.
"Ty jsi prostě úžasný!" - řekla Ginny šťastně, znovu ho políbila a sedla si k jídlu.
"Mimochodem, píšou o tobě v Denním věštci." - pokračoval Harry a lehce se začervenal "Jsi prý nejlepší hráčka famfrpálu současnosti."
"Vážně?" - zasmála se Ginny "A kdo je ten anální speleolog - mám hádat? Někdo z převlečených smrtijedů?"
Ginny praštila vidličkou o talířek, až to třísklo. "To snad není možné, ta čůz..." - střelila pohledem po dětech. Ničeho si nevšímaly, přesto velmi neobratně dokončila "...mická redaktorka ještě může něco vydávat?"
"Co je to čůzmická?" - ozval se najednou James a Harry se raději schoval za Věštce. Až za novinami se odvážil ozvat: "Ano, miláčku, to slovo jsem také ještě neslyšel."
"To znamená bývalá redaktorka, Jamesi." - vysvětlila pohotově s vážnou tváří. "Když se Věštec s nějakou loučí, říká jí čus, micko! Tak se bývalým redaktorkám říká čusmicky."
Harryho noviny se po chvílích otřásaly, ale James byl spokojen.
"Čusmicka!" - vyprskl obraz na stěně. Byl to Brumbál a zrovna hrál karty na pařezu s trollem. Obraz v jídelně patřil trollovi, Brumbálův obraz visel hned u vchodu a měl hlídat celý dům, ale bývalý ředitel Bradavic rád trávil svůj čas s rodinou Harryho a Ginny a tak často navštěvoval ostatní obrazy.
"Profesore Brumbále." sykla Ginny, ale ten jako by ji neslyšel, zvedal se od pařezu a pochechtával se. "Tohle musím říct Phineasovi."
Když zmizel, zatímco troll dál tupě zíral do karet, Ginny vzdychla: "Z Brumbála je čím dál větší drbna.""Já to slyšel!" - ozval se vzdálený hlas z obrazu.
"Omlouvám se." - zavolala k trollovi Ginny a pochvíli se ho zeptala: "Už je pryč?" Troll na ní chvíli zíral, pak se podíval do strany, pak zase na Ginny a nakonec zvolna kývl, jako by ani nevěděl, co to znamená.
Ginny znovu uhlečeně vydechla a zamumlala: "Vážně, Brumbál roznese všechno, co se u nás šustne."
"To tedy není pravda!" - ozval se opět vzdáleněješí hlas z obrazu, jako by Brumbál stál kdesi za stěnou. Harry se ohromně bavil. Brumbál měl za života sklony k eskamotérství a rád dělal své kouzla s patřičným efektem, ale jako obraz byl neskutečně zábavný. Neměl vůbec žádné zábrany dělat ze sebe šaška.
Troll konečně položil karty a pomalu pronesl: "Možná ste se prozradil." Harry zabořil obličej do novin a začal kuckat.
"Kde je vlastně Steve?" - změnila jeho žena rychle téma.
Stev byl stejně starý kamarád Jamese, který u Potterů občas přespával. Včera jej Harry načapal před zrcadlem z Erisedu a byl svědkem neskutečného, holywoodského výjevu: ten malý čučmelínsledoval sám sebe, jak sedí na dinosaurovi s Hannah Montanou, v lodi Černá perla s hobitíma ušima, modrý jako Avatar, batmaními křídly, s laserovým mečem v ruce a na čele měl jeho jizvu!
"Už jsem ho předal rodičům, také někam jedou."
"Všechno v pořádku?" - tím Ginny myslela, zda Steva neuchvátilo zase nějaké kouzlo nebo kouzelný předmět. Před mudlovskými dětmi Harryho rodina nic neskrývala, cokoli pak vyprávěli dál měli všichni za dětskou fantazii. Jako třeba ten nesmysl, že jezdil na obrovském Kentaurovi. I Harry věděl, že si Stev vymýšlí. Firenze měl svou úplně normální velikost.
"V pořádku, jen musíme před Stevem schovávat Zrcadlo z Erisedu, je pro něj návykovější než video."
*PLUMP*
"Tak jedeme nebo ne?" Ron se zjevil přímo za Harrym. Harry sebou cukl a procedil mezi zuby: "A tohle mi dělá POŘÁD! Říkal jsem ti, Ginny, že se v práci přemístil i za mnou na záchod?"
Ginny udiveně zvedla obočí a pohoršeně se na Rona podívala.
"Bylo to důležité!" - bránil se Ron.
"Že nějakého bláznivého kouzelníka u sv. Munga honí velký zelený gumový medvídek není ani záležitost pro bystrozory!" - řekl Harry zvýšeným hlasem.
"Ale je! Co kdyby to vyřešil někdo jiný a my o to přišli!"
Ginny mávla rukou: "Děti, obléct a jedeme za babičkou a dědou. A ty, Rone, se nech vyšetřit."
Děti se rozutekly do pokojů a Ron jen vítězně ohlásil: "Řídím!"
Skupinka důchodců, která seděla opodál po lavičkách v parku, mohla sledovat obvyklý odjezd rodiny s dětmi. Viděli Hermionu, jak ukládá své tři děti i jak nastupuje. Pak viděli, jak Ron usedá na sedadlo řidiče. Pak zahlédli mladíka s fialovými vlasy - nebo oranžovými? Či žlutými? Nemohli se shodnout, pokaždé, když se otočili, vypadaly jinak. Ale když přišla Ginny a do toho stařičkého Fordu nasoukala další tři děti a pak dovnitř vlezla i s Teddem, několik z nich se zvedlo, aby zjistili, jestli to má vzadu přívěs nebo dole otevřený kanál.
"Asi nějaká soutěž, musejí tam být jako sardinky." - prohlásila paní Crathová. Ale když vyšel Harry a pohodlně usedl na sedadlo spolujezdce - kam už nastupovala Heermiona i Ginny, všichni důchodci vytáhli prášky s tím, "že si je zase zapomněli vzít"...
