Jenže když si přišel stěžovat, zjistil, že ve skutečnosti se k němu dostává jen zlomek toho, co přichází na Tísňovou linku.
"Tohle je jen za dnešní ráno!" - dostalo se mu oznámení a v ruce držel hrst papírků.
- 0:04 Pomoc moje koště hoří! - Jak jsem vysoko? No asi 60 metrů. - Ale já neletím, bydlím v osmnáctém patře a hoří mi tu koště!
- 0:51 Jestli se pohřešuje obr, tak je u mě. Zavřel se tu do šuplíku a nechce ven, ani když mu zpívám.
- 1:23 Někdo mi během představení ukradl střevíčky a je teď nemůžu domů. Zůstaly tu jen něčí kanady. Já jsem víla, víte?
- 1:40 Honí mě neviditelný duch! ... - Co je to za blbou otázku, kde jsem ho viděl naposledy?!
- 2:33 Ulítl mi drak! Nějaký blbec nechal otevříno a... - Jo, Trnoocasý to byl. - Ne, nemyslím, že je třeba evakuovat, tenhle nikomu nic neudělá. - No, když myslíte, tak já všechny zburcuju, třeba mi pomůžou ho najít. Hlavně pozor na zoubky! Byl z roku 1913, moc vzácná známka!
- 3:48 Splašila se mi okurka! Už hodiny tu běhá jako šílená. - Co? Ne, není to nic zakletého, to je úplně normální chodící okurka.
- 5:50 Můj syn se proměnil v kočku a já ho nemůžu dostat zpátky! - No, jo, máme kočku, ale tu teď nemůžu nikde najít.
- 6:11 Potřebovali bychom vynést nahoru. Sem jsme se dostali výtahem, ale ten se rozbil a my teď nemůžem vyjít schody. - Ne, nikdo není zraněný, ale tady jsou hódně vysoký schody na trpaslíky.
- 7:46 Chcípla mi hůlka. Pořád jsem s ní točil, aby se narovnala, ale stále mi jenom visí. A navíc mě asi uštkla!
