Stránky

Přihlašte se ke sledování

neděle 15. července 2012

Mail síti knihkupectví Neoluxor

Dobrý den,
byli jsme v jedné z vašich poboček a rádi bychom se omluvili, že vám naše patnáctiměsíční holčička, slovy vašeho zaměstnance “slintala na zboží”. Prochází bohužel takzvaným orálním obdobím, což znamená, že všechno strká do pusy a je z ní takový chodící dárce DNA. Všechny hypermarkety prodávající věci pro nejmenší děti jsou na to připraveny a nenechávají 
v zóně jednoho metru nic, čím by si děti mohly ublížit, měli jsme si uvědomit, že u vás tohle neznáte. Kdybyste nemohli nic sehnat, mohli bychom vám o dětech půjčit nějakou knížku. Já vás rozhodně nemám v úmyslu strašit, ale je určitá pravděpodobnost, že do oddělení pro nejmenší děti jednou přijde někdo, kdo nejmenší děti skutečně má. Víte, hypoteticky. A navíc, někteří rodiče jsou opravdu neřádi a tahají je do obchodů s sebou, místo aby je nechali doma, bezpečně zamčené v truhle. Proto by snad stálo za to, aby ty tři metry oddělení pro nejmenší děti byly uzpůsobené i pro nejmenší děti. Na všech pobočkách. Možná by stálo za to zvolit místo, kam se snadno dostanete s kočárkem a nestrkat oddělení do nezazšího rohu. Manželka mi také připomněla, že by bylo dobré také pořídit alespoň jednu židli do oddělení knih o těhotenství s nápisem “pro těhotné”, aby se vám tam nesrocovali bezdomovci. Kdysi u vás stála a vybírala skoro hodinu, až pak nemohla chodit, ale tehdy si jí žádný zaměstnanec nevšiml, protože neslintala po zboží.
Kdybyste nevěděli co a jak zařídit, můžeme vám zapůjčit malého testera. A zkuste poučit zaměstnance, že mnohem více prodáte, když rodiče upozorníte na potomka s obavou, že chráníte dítě, místo stylu: “Nakupte si ty sračky a vypadněte. Hezký den.” Ti nejlepší zaměstnanci se pak poznají podle toho, že si s dítětem třeba začnou chvíli hrát, aby si rodiče mohli v klidu vybrat. Zvlášť, když je v obchodě v sobotu odpoledne 5 zaměstnanců a jen dva zákazníci.
S pozdravem
Martin Macek Cabicar, manželka Káťa a slIntouš Viki.