Tak si nakupuji, najednou do krámku vběhne americký pár a vysvětluje anglicky, že chce před odletem ještě pořídit nějakou památku z Prahy. Vietnamský obchod není sice ideální na suvenýry - aspoň ne z Prahy, ale prodavač jim něco nabízel ve své rodné řeči. Omlouvali se, že moc nerozumí česky. Obchodník, naopak, uměl anglicky stejně dobře jako česky, takže netušil, co říkají. Co koupili, netuším, protože ty věci jsem u nás nikdy neviděl. Ovšem nejlepší bylo, když přišla skupinka čtrnáctiletách holek, jedna vzala telefon a povídá: "No, my jsme teď u číňanů." A všichni Vietnamci se na ně usmívali.
Tolik na téma globalizace.
