Volá Káťa z předsíně, že přes své šestiměsíční bříško nemůže zašněrovat tkaničky. Zavolal jsem zpět, ať pro ně zkusí vykonat něco velkého, že jí pak budou zavázané. Odpovědí mi byl mrazivý hlas, že ví, kde mám schované jídlo, co chci sníst, až bude spát.
Žaludek mi zakručel něco ve smyslu, že jsem děsně naivní.
