8:07
"Musíme na nákup, není nic ani k obědu."
"Dobře, tak jen vyvenčíme pejska a půjdeme."
"Já s ním skočím, připrav se. Budem hned zpátky, skočíme jen na pár hradů a zámků."
"Nedělej ze mě neschopnou, vždyť hned budu, jen se trochu opláchnu!"
9:53
"Připravena?"
"Jasně, jen se učešu."
"Dobře, aspoň se zatím oholím, vykoupu a umyju to nádobí."
Vyplázla na mě jazyk.
12:11
"Mě je špatně. Musím se něčeho najíst."
"...a pak budeš čekat, až se ti to slehne - hele, já mám taky hlad. Dám ti kýbl na krk a můžeš zvracet cestou, jo?"
Prý jsem necitelný.
14:12
"Půjdeme nakoupit?"
"Proč na mě pořád spěcháš?! Vidíš, že si připravuji věci."
"Jen bych rád stihl oběd před večeří..."
Něco říkala v kníkalštině, ale nebylo jí rozumět.
16:33
"Jak jsi na tom?"
"Nech už toho, ty jsi úplně posedlý! Beru lízátka a jdeme!"
"No já jen, že slimák se šnekem už pět hodin čekají v hypermarketu a protože je to s kopce, už asi přitečou zpátky. Ty budou hodně naštvaný."
18:04
Začala se česat a obouvat. Oblékl jsem se a řekl si, že ještě skočím s odpadky. Když jsem vyběhl schody ze dvora, stepovala výsměšně na chodbě:
"A na koho se čekááá?"
Tento příběh je čistá fikce.
