"Lily..." - zašeptal a dotkl se Harryho uhlových vlasů. Pak se rozplakal. Syn jeho životní lásky se náhle ve spánku obrátil, přilehl mu prsty a dál spal s jeho rukou pod hlavou. Jakoby je líbal. Snape se ani nepohnul a jen pozoroval ruku, jako by ani nebyla jeho. Zůstal tak dlouhé hodiny.
Harry ještě v pyžamu vstal, vytáhl svou hůlku zpod polštáře a odplížil se tiše do kuchyně. Už v chodbě ho přivítala vůně buchet. A jak hned zjistil: nejen buchet, ale i koláčů, kremrolí, makových závinů a jablečných štrůdlů, koblih a vdolků, lívanců, perníků, bábovek, čokoládových dortů a medovníků, pudinků, biskupských chlebíčků, vánoček - nikde nebylo volného místa, všude stál nějaký ten talíř nebo mísa s něčím, co bylo tak horké, jako by to právě někdo vytáhl z trouby.
.jpg)
"Winky!" - vykřikl Harry, když za sebou opatrně zavřel dveře. Mezi dvěma bábovkami s polevou z pravé čokolády posypané mandlemi se vynořila hlava skřítky s červeným nosem.
"Winky moc pracovat, Winky vůbec neměla čas myslet na nic jiného, Winky je úplně v pořádku!"
Winky se trochu třásla. Byla to Hermiona, která ji sem dovlekla, aby se jí ujali, protože nechtěla, aby se někde upila k smrti. Harry jí alkohol v domě netrpěl. Trošku potíž byla, že když jí bylo špatně a pití ji chybělo nejvíc, začala uklízet, vařit nebo zdobit pokoje. Nebylo snadné vždycky vysvětlit, proč mají teď po velikonocích všude vánoční výzdobu nebo proč se jim o třičtvrtě roku předběhl halloween.
Harrymu se podařilo najít na lince termosku s uvolňujícím lektvarem, i když šest pudinků s ovocem, piškoty a šlehačkou musel nechat levitovat ve vzduchu, protože je neměl už kam přendat. Odšroubovali ji a nalil do kalíšku světle švestkovou, hustou kouřící tekutinu.
"Napij se a běž si lehnout. Budeme zase muset všechno rozeslat známým i do Bradavic a jestli si nějaká sova namůže křídla, budeš jí je masírovat."
"Ano, bude, Winky ráda pracuje!" - přikývla horlivě a skoro mu vytrhla kalíšek z rukou. Když zjistila, že tohle pití není to, co jí chybí, trochu ohrnula svůj červený nos, ale poctivě se napila.
"Winky je moc unavená, půjde si lehnout. Pán Harry Potter už musí dodělat všechno sám." - řekla ospale a spadla na zem.
"To víš." - ušklíbl se Harry "Ještě něco upeču, abychom netrpěli hlady." Vzal Winky do náruče a odnesl do jejího pokoje, kde ji uložil do postele velikosti skřítka a přikryl dekou. Winky hlasitě zachrápala.
Harry se vrátil do kuchyně, tam se postavil ke stěně a pozvedl hůlku.
"Á, bude se kouzlit!" - Protiva vystoupil ze stěny. TOHLE byla největší potíž s tím, že jeho domov se stal součástí Bradavického území. Protiva ho mohl kdykoli navštívit a také tak hojně činil.
"Vypadni, Protivo!" - odbyl ho Harry.
"Myslím, že si počkám, až se to nepovede." - prohlásil samolibě.
Harry se zhluboka nadechl a zašeptal:
"Porta!"
Stěna se rozvlnila a objevila se brána, naplněná jakoby vodou třpytící se ve svitu měsíce. Harry zavlnil hůlkou v složitém obrazci a vyřkl druhé zaklínadlo:
"Pervius!"
Voda zmizela a objevily se obyčejné dřevěné dveře. Harry napjatě, ale rozhodně vyslovil třetí kouzlo:
"Ostium Weasley!"
A nestalo se nic. Zato za Harrym se ozvalo tiché zatleskání.
"Bravo, Harry" - otočil se za Brumbálovým hlasem z obrazu, ve kterém na pozadí spal troll. "Tohle je jedno z nejúžasnějších kouzel, které jsem kdy viděl. To se ti zdálo?"
"Ne. Zdálo se mi o Snapeovi. O tom, jak byl sám a skrýval své city. Škoda, že mi nikdy neřekl..." - Harry polkl.
"Já vím, Harry. I já ho měl za sobeckého, zapšklého zmetka, i když jsem mu naprosto důvěřoval."
"Harry se smutně pousmál. "Nechci tuhle chybu nikdy udělat. Chci mít kolem sebe všechny, abych jim mohl stále říkat, jak je mám rád."
"Tak to radši vypadnu!" - otřásl se Protiva a zmizel.
"A proto jsi vymyslel tohle kouzlo? Víš jak je mocné? Jedny z nejmagičtějších předmětů našeho kouzelného světa byly právě tak vytvořeny."
"Je to jen průchod..." - mávl rukou Harry, ale bylo vidět, jak moc ho chvála těší. "Tak to vyzkoušíme."
Přešel ke dveřím a vzal za kliku. Brumbál zvědavě natáhl krk. Dveře se otevřely - a za nimi byla jen tma. Harry do ní bez váhání vkročil. Když ve tmě zmizel, dveře se samy zavřely.
"Tenhle kluk vážně neví, co je to strach. Myslím, že dnes se tu budou dít věci..." - prohlásil Brumbál se smíchem k chrápajícímu trollovi a zamnul si ruce.
"Víš, Rone, vždycky jsem si myslel, že tohle čteš."
Harry stál v koupelně rodiny jeho nejlepšího kamaráda a pochechtával se. Než se objevil, Ron právě seděl na míse a byl zcela zabraný do Kouzelničátka, což je časopis pro malé děti. Nepřítomně při tom hladil Hafoně, který si zrovna pochutnával na jeho pantoflu.
Kdyby vedle něj vybuchla vana, nemohlo by ho to vyděsit víc. Jednou rukou se chytil prkýnka a druhou se snažil zakrýt holá stehna. Kouzelničátko byl ovšem malý časopis, takže více by zakryl dámský kapesníček. Ozvalo se trojí šplouchnutí jako důkaz, že okamžiku ohrožení života tělo uvolňuje vše přebytečné. S dvouocasým foxteriérem to ani nehnulo, protože ostře reagoval jen na mudly. Hermiona tahala domů kdejakého "ubohého" tvora, kterého našla a Ron se vždycky zlobil. Říkal, že ty bestie nesnáší, ale ve skutečnosti byl do nich stejný blázen jako Hermiona. Jen nechtěl, aby se to vědělo.
"Rád jsem pomohl." - uklonil se Harry vážně a rychle vykouzlil bublinové kouzlo, protože cítil, že brzy koupelnu naplní Ronova osobnost.
"Copak, není to tak zábavné, když se to stane tobě?" - vysmíval se nepokrytě Harry a jeho hlas zněl jako z hrnce.
"Proč jsi se sem přemístil, co se děje?" Ron se tak zoufale snažil zakrýt malinkým časopisem, až ho natrhl.
"Vynalezl jsem nové kouzlo, chci vám ho ukázat."
"A to jsi musel vlítnout sem na záchod, když..." - zavrtěl se na záchodě, až zaskřípal, aby zdůraznil, že se dá spíš vrazit na zasedání vlády než ho rušit, když tvoří hodnoty.
"To vlastně souvisí s tím kouzlem. Nějak jsem nepředpokládal, že se mi podaří překvapit královnu na trůnu..." - zvučel Harry z bubliny a začal se otřásat nekontrolovaným smíchem "...každopádně chci, aby jste to viděli. Kde je Hermiona?"
"Nevim, asi u dětí." Ron vzdal snahu obléct se do Kouzelničátka a lehl si na stehna. Při tom došlo k nevyhnutelnému tlaku na břicho a vyšel zvuk, až mísa zarezonovala.
Harry se skácel na zem, držel si krk a předstíral, že lapá po dechu.
"Budeš tu blbnout nebo vypadneš?" - zeptal se Ron naštvaně celý rudý v obličeji.
"Promiň." Harry okamžitě zvážněl a postavil se na nohy. "Vážně se moc omlouvám, že jsem sem tak vpadl a přistihl tě právě u..." Ron vrtěl hlavou a mával na něj, že je to v pořádku, hlavně ať vypadne! "...čtení Kouzelničátka!" - vyprskl Harry a vyrazil ze dveří, jako by ho Ron honil.
"Hermiono?" - zavolal do domu.
"Harry!" - ozvalo se radostně z jednoho z pokojů nahoře. "Jsem u Rose."
Harry vyběhl točité schody stanul ve dveřích pokoje.
"Harry! - zopakovala Hermiona potěšeně "Proč jsi tu v pyžamu? A proč máš na sobě bublinové kouzlo?"
Harry ho mávnutím zrušil. "Chtěl jsem vám něco ukázat a přitom jsem se dostal k Ronovi právě během zasedání., když si četl Kouzelničátko." - řehtal se Harry.
"Já si říkala, kam nám ty obrázky stále mizí! To je teď váš nový sport, že se vzájemně navštěvujete na záchodě? Jste jako děti."
"Ron si začal!" - bránil se Harry a snažil se, aby to znělo jako rozmazlené dítě.
"Co jsi chtěl ukázat?" - zajímala se Hermiona.
"Vynalezl jsem nové kouzlo."
"Nové kouzlo?" - zbystřila a přestala oblékat Rose. To se podařilo málokomu.
"Ukážu vám ho, až budeš moci, Ron stejně ještě stráví pěknou dobu v koupelně."
"Ten bude hned." - řekla Hermiona rázně a znovu zavolala do domu. "Fenris!"
V mžiku tu byl malý modrý rarášek s lesklými křídly a velkýma černýma očima. Přesněji řečeno rarašice. Hermiona ji našla zuboženou a osamocenou, protože měla malé uši. Ostatní rarachové ji mezi sebe nechtěli, protože jejich podstatou je, aby byli všichni stejní, pak se neví, na kterého svést, co zrovna provedli.
"Fenris, mohla by ses mi postarat o děti a připravit je? Musíme na chvíli s Harrym, víš. Moc ti děkuji."
Rarašice zavířila křídly a horlivě přikyvovala. Nikdo nevěřil, že by se kdy s jakýmkoli rarachem dalo domluvit, ale Hermiona to dokázala. Na Fenris bylo skutečně spolehnutí. Ne, že by nikdy nic neprovedla, ve volném čase si s ní hodně užili, ale když byla potřeba, vždycky pomohla a jejich děti milovala.
Hermiona seběhla dolů a Harry ji slyšel až z koupelny: "Proboha Rone, proč myslíš, že tu jsou ty vonné esence! To nemůžeš aspoň jednu zažehnout?"
"Mě to smrdí, chtěl jsem to pustit až pak, proč jsi sem tak vlítla?"
"A ty myslíš, že z tebe vycházejí fialky?" - ozvalo se asi šest "vhooouš", jak se Hermiona snažila vonnými esencemi pohltit všechny pachy. "Dělej, Harry nám chce ukázat nové kouzlo!"
"Ještě se musím umýt."
"Rone! Nové kouzlo, chápeš, co to je? Kolik lidí v našem světě může říct, že něco takového vidělo? Ukaž... Pulírexo! Vestio!"
Harrymu bylo jasné, že Ron je čistý i oblečen, i když mrmlal a šel dolů k nim.
"Nesnáším, když se mnou jednáš jako s dítětem. Dokážu se umýt sám. A kdy už vyhodíš Hafoně? Sežral mi bačkoru!"
"Víš, že sežere cokoli, když ho nehlídáš. Má tě rád."
Hafoň se třel o Ronovy nohy, ale možná to bylo tím, že jeho kalhoty vypadaly opravdu chutně.
"Tak pojďte." - vyzval je Harry a vzal za kliku.
"Kde se tu vzaly ty dveře? Neviděla jsem je, dokud jsi se jich nedotkl."
"Ještě neznám všechny vlastnosti toho kouzla." - řekl Harry omluvně. Otevřel dveře a všichni vešli do temnoty. "Prostě jděte rovně." - nabádal je. Jeho slova se rozléhala jako v obrovské tmavé aule.
"Cítíte ten vír?" - zeptala se Hermiona.
"Ne." - odpověděl Harry. "Slyším jen takové hučení. Tady jsou moje dveře."
Otevřel a zalilo je světlo. Pomalu, jako by se valila kaše.
"Harry, to je váš byt!" - vykřikl Ron objevně.
"Vážně?" - zvlolal Harry stejně šokovaně. "Vůbec jsem netušil, že vypadá zrovna takhle! To jsem zvědav, jestli budu doma..."
Ron se ušklíbl a ve dveřích se objevila Ginny.
"No konečně... Hermiono, dobré ráno!" - přivítala švagrovou a objala ji. "Nazdar Rone, nemáš hlad? Winky měla zase absťák."
Ron se okamžitě vrhl ke stolu.
"Takže tohle je to kouzlo?" - zeptala se Hermiona napjatě. "Ten průchod?"
"Ano." - přikývl Harry. "Jsou to vlastně tři kouzla - jedním jsem udělal vstup do Prostoru, druhým ho omezil na průchod a třetím určil východ."
"Trojmocné kouzlo?" - vydechla Hermiona. "Harry, víš kolik kouzelníků v dějinách tohle dokázalo? A že ty nejmocnější..."
"Já mu to říkal!" - vmísil se Brumbál, ze kterého teď byl vidět jen nos, protože byl v malém obrázku hlavy jednorožce a hřebelcoval ho.
"To je úžasné!" - dokončila nadšeně.
"Ale to je jen úvod!" - sdílel Harry její nadšení "To, co vám chci ukázat je vlastně návrh..." Pozvedl hůlku a široce s ní zatančil kolem dokola s voláním: "Conciliatio!"
Všechno kolem nich se začalo hýbat. Obrazy, židle, dveře i stěny se začaly přesouvat - jen oni stáli nehnutě na místě.
"To je kouzlo sjednocení. " - zavolala Hermiona do víru věcí "Ale co se to děje?"
V tu chvíli vše ustalo. Vše vypadalo skoro stejně jen...
"Co hu helá nahe homoda?" - zahuhlal Ron s plnou pusou tvarohové buchty.
"Tohle jsem vám chtěl ukázat!" - oznámil hrdě Harry a vzal Ginny kolem ramen. "Takhle by to mohlo být: vidíte - naše i vaše kuchyň splynula do sebe." - přešel s Ginny do chodby "Tady by byly pokoje dětí - James, Hugo, Albus, Lily, Rose..."
Do chodby vešla Fenris s Rose v náručí. Uviděla proti sobě všechny, rozhlédla se kolem a zděšeně zakníkala: "Ale to já ne! Přísahám!"
Když se začali smát, smála se taky, ale neměl ani páru, oč tu běží.
"Harry, to je naprosto úžasný!" - zdvihla Hermiona ruce, jako by se to snažila všechno obsáhnout.
"He byhme byhleli spoečně. Tho by byha shanda! Thahy uh me to napadho!"
"Rone ucpi si i zbylé otvory, buď tak hodný." - řekla Hermiona láskyplně.
Harry pohlédl na Ginny. Ta se k němu přitiskla a šťastně se zasmála: "Vždycky jsdem věděla, že jsi největší kouzelník všech dob a já vím na co myslíš. Teddy, že?"
"Ano." Ginny mu opravdu často dokázala číst myšlenky. "A Bil s Fleur a Victoire, Dominiquea a Louise a Luna a Neville a Hagrid... Ať jsou kdekoliv, můžeme být všichni kdykoliv spolu - ale nejen se navštěvovat! Žít spolu, jíst spolu..."
"Aue na háchod uh henom hami!" - zasáhl Ron.
"No jo Rone, vem si na záchod hami..." - odbyla ho Hermiona "Tak Harry, nezdržuj to, ukaž to kouzlo a udělej průchod k Teddymu."
Harry postupně provedl všechny tři kouzla. Při jednom Hermiona informovala: "To je runa! Harry, nikdy jsi neříkal, že studuješ runy. V Bradavicích jsi je nestudoval."
"Když jsi bystrozorem, setkáš se s podivnými kouzly a musíš je pochopit, tak jsem se něco naučil. Nestudoval jsem runy, jen jsem vždycky hledal jejich význam se slovníkem, až jsem jednou zjistil, že jim rozumím. Tak jdeme za Teddym!"
Harry otevřel dveře, Ron popadl několik kremrolí a utíkal za ostatními. Když zmizeli ve tmě a dveře se opět zaklaply, v malém obrazu se objevily Brumbálovy mnoucí ruce.
"Tady bude živo ještě víc! Řeknu ti, Protivo, že v obraze si člověk užije ještě víc než za života..."
"Mně se tohle nezdá." - zavrtěl hlavou Protiva "tohle špatně skončí, řediteli, dejte na mne."
"Já asi... Omdlím." Ve tmě bylo slyšet žuchnutí, jak bezvládné tělo dopadlo na zem.
"Harry!" - vykřikla Ginny a Hermiona.
"Hahy?" - zeptal se Ron.
Potom tmu prosvítil oslepující záblesk a nastalo ticho. Úplné ticho. V Prostoru nikdo nebyl.
Co to bylo za záblesk? A odkud jde to hučení? Harry se snažil nahmatat brýle, když si uvědomil, že je má na nose. To bylo divné. Nikdy u Dursleyových neusnul v brýlích. Znovu si zoufale vzpomněl na zamčené učebnice. Snažil se došmátrat k oknu, aby pustil Hedviku. Jak to, že je taková tma? Najednou nahmatal kliku. Zkusí otevřít na chodbu, ať sem jde alespoň proužek světla.
Ale za dveřmi nebyla chodba jeho pěstounů. Stál tam pětiletý kluk s nazrzlými vlasy a užasle na něj zíral s otevřenou pusou.
"Ahoj." - Harry se usmál, aby vypadal přátelsky a nevyděsil ho.
Kluk si promnul oči a hlesl: "Tati?"
Na druhé straně místnosti zašeptal protiva schovaný na chodbě: "Co to sakra je, řediteli? To se cestou srazil v pračce? Takhle přeci vypadal..."
"...asi tak druhý rok v Bradavicích." - dokončil Brumbál zamyšleně.
