Nejsem žádný znalec psů, ale trvalým soužitím a pozorným sledováním jsem pár věcí zjistil. Například, jak moc se mění pes ve stáří. Vlastně, skoro, jako by to byl někdo jiný. Dendovi bude 14 let a to je ve psích letech už důchodový věk. Začal být zcela svéhlavý. Jde si kam chce, nezajímá se o své páníčky - jako by byl venku jen sám. Také nás prakticky přestal vítat. Dříve okamžitě vyskočil, když jsem šel třeba jen s odpadky a skákal nadšením, ale poslední rok už milostivě zareaguje, jen když přijdeme až k němu. Přitom fyzicky na tom není nijak zle, jen se mu prostě v jeho věku už tolik nechce.
Jedna z nejpřekvapivějších změn ovšem je, že zanevřel na piškoty. Ne, že by už neměl rád svou nejoblíbenější pochoutku, ale oproti dřívějšku, kdy jsme nesměli slovo "piškotek" vůbec použít, jinak ho málem kleplo, teď už si ho maximálně nechá vrazit do tlamy. Jinak ho můžeme provokovat jak chceme, ale ani nezvedne hlavu.
A není s ním žádná řeč. Býval to nejvycvičenější pes v širokém okolí, ale teď je mu jedno, když se zlobíme nebo ho chválíme, je to apatický pes.
Ukazoval jsem Kátě tento svůj poslední článek, jestli bych neměl ještě něco doplnit o proměnách psa ve stáří. Ona psům hodně rozumí a hodně lidí s k ní chodí pro radu a proto mne hřála její chvála, že mám plno zajímavých postřehů. Měla jen jednu irelevantní poznámku, která absolutně nesouvisí s daným tématem, protože se týkala biologických změn a já se zde věnoval psychickým.
Prý mám taky napsat, že je teď ten pes úplně hluchý.
