Stránky

Přihlašte se ke sledování

pátek 7. září 2012

Malá holčička kleptomanka

K Viki na hřišti přišla stejně stará holčička, také ještě pořádně nemluvila, ale byla přesně v tom období, kdy si mimina rádi podávají věci. Podala jí krásný modro-fialový kyblíček a lopatičku se Spidermanem, Viki si je vzala a metelila k pískovišti. Blonďatá holčička odešla ke kočárku, zahrabala v něm a strčila si do pusy dudlík. Chytil jsem Viki, že ty věci jsou holčičky a musí jí je zase vrátit
. Podařilo se mi jí nasměrovat zpátky k holčičce, kdy přiběhla maminka: "Evičko! Co to máš za čepičku? Co to děláš, to není náš kočárek! Vrať ten dudlík!" - vytrhla jí šidítko a vrátila do kočárku. "Tak Viki, vrať holčičce kyblíček a lopatičku." - povzbuzoval jsem dceru. Paní se k nám obrátila a nejistě podotkla: "Ale to není naše..." Z jedné strany hříště se ozvalo: "Tak Nikolko, kde máš kyblíček?", z druhé: "Tomášku, ty jsi bordelář, kam jsi tu lopatičku zahrabal?" Nějaký otec přišel k nám a zeptal se té paní: "To je vaše holčička?" Matka se okamžitě obrátila: "Ne, ta není moje." - a kráčela pryč s ostentativním voláním: "Evičko! Evičko!" Ovšem dcera ji začala honit, protože se domnívala, že jde o nějakou hru. Takže paní během volání "Evičko!" mávala nenápadně za sebou rukou (asi jako když rozháníte prdy), aby ji odehnala a občas sykla: "Nelez za mnou!" - a tak se honily po hřišti. Přinejmenším blonďatá holčička se ohromně bavila. Vzal jsem svou přechovávačku kradeného zboží a posadil ji na písek. Stoupl jsem si o něco dál, abych se nepletl policii do práce, až se začnou nasazovat pouta a vyhlédl si nejbližší cizí dítě, ke kterému bych se případně hlásil.