Ve výtahu

Fronta kočárků před výtahem. Přichází zima, rodiče s dětmi se stěhují z hřišť do dětských koutků. Já jel jen nakoupit a když jsem se konečně dostal s Viki v kočárku do výtahu, nacpala se k nám asi padesátiletá anglicky mluvící cizinka. Zmáčkla si třetí podlaží parkingu a já naopak třetí patro obchodů. Rozjeli jsme se dolů a madam se vyděsila: "Oh shit!" - a začala zuřivě mačkat stejné patro, kam jsme jeli my. Zjevně nepřemýšlela nad rozdíly mezi tlačítky -3 a 3. Ve třetím podzemí se otevřely dveře, ona nevystoupila, jen se otočila a velmi pokorně pronesla: "Oh, sorry..." Mávl jsem rukou, protože v nákupním centru Palladium jezdím i půl hodiny, než najdu správné patro. Zastavili jsme v přízemí, protože výtah předpokládal, že někdo dole vystoupil a mohl by být volný, takže si nás vlastně někdo přivolal. Otevřely se dveře výtahu a uvítaly nás stejné tváře, od kterých jsme před chvílí odjeli. Jen velmi překvapené. "Im sorry, sorry..." - koktala paní ve dveřích a ukazovala nahoru i dolů, jako by právě zjistila, kudy ten výtah jezdí. Ostatně jsme vypadali, jako že jsme jeli trasu nejprve projet. Dveře se zavřely a pokračovali jsme do mnou zvoleného patra. Přijeli jsme do trojky a madam nejdříve opatrně vykoukla, protože už si nebyla ničím jistá. Zřejmé všechno vypadalo bezpečně, tak se na nás ještě otočila, usmála se a vykročila, že vystoupí. Jenže tenhle výtah byl stavěn na pěkně svižné zákazníky, ani nespočítám, kolikrát mne přivřel mezi dveřmi. Dveře se začaly zavírat ve chvíli, kdy se opět otočila dopředu. Lekla se a uskočila zpět. Jeli jsme zase dolů. Oči se jí rozšířili hrůzou a zakryla si ústa: "Oh shit Oh shit..." - otočila se k nám: "Oh, sorryyyyyy..." Musel jsem se smát, až jsem se opřel o stěnu. Zastavili jsme v přízemí. Během otvírání dveří se paní pokusila schovat v rohu, protože tam stále čekaly maminky se svými dítky - a kupodivu, stále ty samé! A teď byly nejen překvapené, ale i nas...štvané. Madam to nakoenc bylo trapné, tak vykoukla a hlesla: "Im sorryyyyy, very sorry..." - a rychle začala mačkat první trojku, kterou nahmatala. Pochopitelně -3. Rozjeli jsme se znovu do parkingu. Řehtal jsem se, až jsem si musel sednout. A paní jen: "Oh shit, shit, shit, shit!!!" Tvářila se, jako bychom jeli do samotného pekla. Podařilo se mi sebrat a zmáčknout si znovu třetí patro. Výtah cinknul, otevřel dveře ve třetím parkingu a cizinka se dívala zoufale na mne a do toho nehostinného prostoru aut. Rozhodně už nechtěla zastavit v přízemí, ale zase se bála, co sama v tom nehostinném místě. Váhání se stalo osudným, dveře se zase zavřely. Jeli jsme nahoru. Paní sklopila hlavu a vmáčkla se do rohu. V přízemí se dveře otevřely. Z původních čekajících maminek už zůstala jen jedna, ostatní odjely druhým výtahem. Ta nebyla tak nervní, tak se jen udiveně zeptala: "Co tam proboha děláte?" Do zavírajících se dveří jsme jen stačil zavolat: "My? Vy jste ve všech patrech, kde jsme zatím zastavili!" Jeli jsme do třetího, otevřely se dveře a mohl jsem s Viki vystoupit, jelikož paní už nestála ve dveřích. Otočil jsem se, jestli také jde, ona se na mne provinile dívala a pomalu se pohnula. Příliš pomalu. Dveře se zavřely. Zevnitř se ozval skřek, mizející v hloubce: "Oh shiiiiiiiiiiiiiiiiii...." Do obchodu jsem lezl po kolenou, protože jsem nemohl dýchat. A to je konec, milé děti, jestli ta paní nevystoupila, tak tam jezdí dodnes.