Naproti nám opravují dům. Co chvíli se ke mě donese: "No tak! Neflákám se a makám!" nebo "Tady se snad chrápe! Vstávat a jedu, jedu!"
Zajímavé je, že to nepronáší předák na stavbě dělníkům, ale jedna kojící maminka dítěti, která si přeje zůstat v anonymitě.
A nejlepší je, že po každé takové hlášce začnou ty ukrajinci lítat po lešení jako fretky a pořád se vyděšeně rozhlíží.
