Stránky

Přihlašte se ke sledování

neděle 23. září 2012

Jedeme na Barbados

Stojím v cestovní kanceláři a prohlížím si zájezdy. Po několika minutách mne oslovila agentka: "Dobrý den. Už jste někdy byl na Barbadosu?" "Ne, ještě ne." "Je to opravdu kouzelný ostrov, tohle je Crane Beach se svým nádherným růžově zbarveným pískem, lidé na ní chodí třeba jen proto, aby se tam vyfotili." Na chvíli se odmlčela a já se nehýbal. "Jen se díváte nebo máte nějakou představu?" "Představ mám několik. Doposud jsme si s ženou nesplnili sen jet na líbánky do Paříže, stále na to není čas. Také bych hrozně chtěl vidět karneval v Riu a poslední dobou hodně mluvíme o tom, že bychom hrozně rádi jeli na Comiket do Tokia." Agentka zalapala po dechu, zamrkala a pak konečně řekla: "Tak to jste na správném místě. Mohu se zeptat, jestli jste nás našli sami nebo nás někdo doporučil?" "Vlastně nás sem přivedla dcera." "Aha. Ona už s námi někde byla?" "Myslím, že ještě ne." "Aha a mohu vědět, jestli s někým od nás již mluvila nebo sama dostala doporučení od známých nebo viděla naši reklamu - tedy proč vás přivedla zrovna k nám?" "Těžko říct co z toho. Já myslím, že hlavně proto, že tu máte stavební kostky a pastelky." Znovu zalapání po dechu, zamrkání a pak vyhrkla: "Co prosím?" Ukázal jsem k malému stolku, kde seděla Viki způsobně na židličce a se soustředěným výrazem vybírala hračky z krabice. "Ta malá holčička je vaše?" "Nevím přesně, jak k tomu došlo, ale manželka říká, že ano." Můj milý deníčku, dnes jsme byli v nejdražším dětském koutku na světě. Málem nás stál 71 980,- . Měli bychom za to pár dětských čar pastelkou po papíře a devítidenní pobyt na Barbadosu. Natvrdo.