Ráno jako každé jiné

Ráno jako každé jiné: zatřese se postýlka, něco se v ní postaví a ozve se: "Mama? Mamá! Tatů... Tatůůů!" Jenže vy byste ještě spali a snažíte se ten budík nějak zamáčknout. Zmáčknu nos a ozve se: "Hehe. Tů, tů." Pak jsem zkusil vyndat baterie. Nejdřív mi to ožužlalo prsty a pak mne to i kouslo! Ten budík musí někde probíjet. Zkusil jsem ho utlumit polštářem, nejdřív to bylo jen dušené: "Hihihi!" - a pak to zase vylezlo. Veškerá snaha k ničemu. Tak jsem si říkal, že tomu zkusím aspoň přeřídit ručičky. Jenže nejdřív mne hodinovka chytla za nos a pak mne minutovka začala tahat za vlasy. A nakonec jsem ucítil vteřinovku. Začala strašně smrdět. Čas vstávat! A rychle, než si mi sedne na obličej!